My holky ze zámku

19. únor 2017 | 14.10 |

My, holky ze zámku

Už je to hodně dávno, když jsem studovala na střední pedagogické škole a přes týden jsem bydlela na internátě -  na zámku. Stále si myslím, že to byla nejlepší škola života, nejen pro mé budoucí povolání, ale především setkáním se skvělou partou holek.

   Lidku s Jiřkou jsem poznala ještě ve vlaku cestou na talentové zkoušky. Seděly vedle na čtyřce a bavily celý vagón nakažlivým smíchem. Dávaly si tácky s obloženými chlebíčky na hlavu a opakovaly si hudební skladatele.

   Táňa s Dášou byly kamarádky od mateřské školy a na intr jezdily zásadně stopem. " Holky, vám rodiče dovolí jezdit každý týden stopem?" Ptaly jsme se jich. "Nééé, ti by nás asi zabili, kdyby to zjistili. Prostě jdou s námi k autobusu, potom se rozloučíme a sotva zmizí za rohem, spěcháme na výpadovku. A víte co je zvláštní? Vždycky kápneme na řidiče, který veze nějaký alkohol, tak mu zazpíváme a  je veselo." Další super dvojka Hanka a Mirka. Byly zajímavé tím, že Hance chyběly dva zuby – obě dvojky a Mirce zase dvě trojky v puse přebývaly. V době mého studia se totiž chodilo na zubní preventivní prohlídky i v rámci školy. A tyhle dvě slečny šly abecedně za sebou. Pan zubař otevřel dveře ordinace a z legrace volal na Hanku: "Vratˇte  se, kamarádka by vám mohla ty chybějící zuby dát!" Na pokoji nás bydlelo celkem čtrnáct, sedm zajímavých dvojic a nerozlučných kamarádek z různých moravských měst. Na pokoje jsme chodily dlouhými zámeckými chodbami po zelených kobercích, tzv.běhounech, položených na praskajících naleštěných parketách. Míjely jsme také všechny naše skříně a pianino, kde jsme podle rozpisu přehrávaly na hodiny klavíru.

    Paní vychovatelky, říkali jsme jim vychny, za námi často nechodily. Ráno nás budily hudbou, z přeskakujících gramofonových desek, která se linula z rozhlasu v rohu pokoje. Podle výběru písničky jsme poznaly, která z nich má službu. Každý večer nám přišly dát dobrou noc a zhasnout. Potom se už do tmavých zákoutí zámku raději neodvážily...

   Na tenhle okamžik čekaly naše kuřačky Jitka a Renáta s Jindřiškou. Tmavými chodbami prošly až na záchod, který byl povýšen na trůnní. Záchodovou mísu na stupínku obsadila Renátka, zabalená do béžové deky značky Larisa a nabídla holkám, sedících na židlích, cigárko. Spokojeně vyfukovaly kouř a vyprávěly si o hororu "Jáma a kyvadlo," který viděly předešlý den v kině. Velká fantazie a hrůzná vzpomínka na napínavý děj donutila naše kuřačky cigaretu "típnout" a co nejrychleji toaletu opustit! Jindra dovršila strašidelnou atmosféru tmavé zámecké chodby zvoláním repliky z hororu: " N i k o l a s i...." Následoval šílený úprk, při kterém Renata zakopla o Jitku, spadla na záda a jela i s běhounem nohama napřed, dokud ji nezastavily vysoké prosklené dveře, které na ni spadly, protože je dokázala vysadit z pantů. Obrovský řehot nás všechny vyhnal na chodbu, kde na zemi ležela naše spolubydlící, jak dlouhá, tak široká....

   Druhý den ráno, pan údržbář udiveně prohlásil: "Renátko, jak jste to dokázala? Když jsme vloni chtěli tyhle dveře natírat, muselo nás být šest chlapů, abychom je dokázali vyndat z pantů......

 

                                                  B.V.

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře