Někteří psi si zimu a sníh užívají, jiní ale tiše trpí. Že je zvířeti chladno, mnohdy nemusí být na první pohled patrné. Často to při procházce prozradí nenápadné signály, které majitel snadno přehlédne. Přitom se stačí zaměřit na chování psa, jeho tlapky či tempo chůze. Díky tomu včas poznáte, kdy už je čas vrátit se domů do tepla.
5rem; font-size: 18px; line-height: 1.75rem; clear: none; color: rgb(28, 30, 31); font-family: "PT Sans", "Trebuchet MS", sans-serif;">Sníh a mrazy znamenají pro mnoho psů značné riziko. Chlad zatěžuje psí organismus podobně jako ten lidský. Pes rychle ztrácí teplo, a pokud je navíc jeho srst mokrá od sněhu nebo deště, prochlazení přichází ještě mnohem rychleji.
"Dlouhodobé vystavení chladu může vést k omrzlinám nebo život ohrožujícímu podchlazení. Omrzliny se zpočátku hůře odhalují. Může trvat i několik dní, než se určí rozsah poškození. Nejčastěji jsou postiženy uši, tlapky a špička ocasu," vysvětluje veterinární lékařka Aly Cohen pro Cornell University College of Veterinary Medicine (veterinární fakulta Cornellowvy univerzity v USA).
Větší riziko prochladnutí hrozí u psů, kterí mají krátkou srst, žádnou či jen minimální podsadu, nízký podíl tuku nebo byli šlechtěni do teplejšího klimatu. Typicky se jedná o čivavy, vipety, jorkšíry, krysaříky, naháče, ale třeba i boxery nebo dobrmany.
"Snášenlivost psa k chladu se liší v závislosti na věku, velikosti, zdravotním stavu i hustotě srsti. Malí psi jsou na tom hůře, štěňata zase nedokáží regulovat tělesnou teplotu. Chlad špatně snáší i krátkosrstá plemena, starší zvířata či zvířata s podváhou," pokračuje Aly Cohen.
Naopak husky, bernardýni, němečtí ovčáci nebo aljašští malamuti zvládnou díky husté podsadě obvykle bez problémů i celodenní pobyt venku.
Pokud jsou však podmínky nepříznivé – současně panují velké mrazy, sněží a fouká vítr – může dojít k podchlazení i u jinak odolných plemen.