Čtení na každý den
Každý den si musíme hezky užít a mít radost i z maličkostí...
Velikonoční pondělí – pomlázka, kraslice
4. duben 2026 | 08.10 |
Velikonoční pondělí je dnem, na který se těší mnoho dětí i dospělých, kteří (za běžných časů) chodí s pomlázkou za koledou a dívky či ženy jim vyšlehání oplácí darováním kraslic. Kde se tento zvyk vlastně vzal a jaké další, dnes již pozapomenuté zvyky, tento den přinášel?
Zatímco většina Velikonoc patří církevním oslavám, Velikonoční pondělí v moci církve není – naopak tradičně patří lidovým zvykům, zábavám a hrám. Nejznámější tradice, kterou znají všichni Češi (a Slováci) je koleda s pomlázkou, kdo koledníci mužského pohlaví chodí na ženami z rodiny a řad známých (zejména na vsi), šlehají je pomlázkou z vrbového proutí, za což dostávají nabarvená a dekorovaná vajíčka, kraslice. Pro cizince je tento zvyk nepochopitelný a nikde jinde, vyjma území bývalého Československa, se nedodržuje. Kde tedy hledat jeho podstatu?
Prapůvodně se jednalo o jakýsi rituál na oslavu jarního slunovratu. Písemné zprávy o koledování se dochovaly ze středověku, ze 14. století. V té době manželé a milenci vrbovými proutky šlehali své manželky, milé a milenky, aby zůstaly svěží a mladé, kdo ráno brzy nevstal, byl v posteli politý studenou vodou. Muži tedy raději brzy vstali a vydali se na tehdejší podobu současné koledy. V dalším období se proutky začaly splétat a mladíci i dospělí muži se v pletení a velikosti pomlázky předháněli.
Slovo pomlázka je odvozena od slovesa "pomladit", ze strany mužů se nemá jednat o žádné bití, ale symbolický akt. Podle tradice se vše podniká proto, aby ženy zůstaly svěží a zdravé po celý rok. Ovšem původně se lidé vypláceli navzájem. Hospodář začal u své manželky a dětí a potom se to obrátilo, takže žena vymrskala hospodáře. A co s pomlázkou po koledě? Někde se dosud dodržuje tradice, že se zasadí do země. Měla by být upletena z čerstvých vrbových proutků, a tak existuje vysoká šance, že přežije a vyroste z ní stromek.
Malovaná vajíčka či kraslice jsou jedním z nejznámějších symbolů Velikonoc a existují na světě už od předkřesťanských dob, kdy symbolizovala příchod jara. Proč tomu tak je zodpovídá mnoho teorií – jedna praví, že vejce obsahuje nový život a už odpradávna bývalo spojeno s plodností, životní silou, zrozením, nesmrtelností, jarní přírodou, ale i původem světa. Křesťanská nauka do toho pak přimísila vzkříšení Krista.
Vejce se již v pravěku kladla do hrobů zemřelých, a už v těchto dobách se také pomalovávala různými mystickými ornamenty. Jako první se obdarovávali vajíčky staří Egypťané, a to v období rovnodennosti. Vajíčka si zdobili a darovali také Peršané
V Českých zemích dávaly dívky vajíčka chlapcům jako odměnu za vyšlehání a koledu, vajíčka musela být natvrdo a barevná. Vyfouknuté kraslice sloužily jako dekorace. Tradičními barvami, kterými se vajíčka zdobila a zdobí jsou červená, žlutá, zelená, hnědá a černá – tedy takové barvy, které je možné získat z přírodních zdrojů.
Červená barva ochraňovala podle pověr před démony a zároveň symbolizovala lásku a život. Ve východních zemích se barva červeného vajíčka vysvětluje jako Kristova krev. Také další barvy na kraslicích mají svůj význam – žlutá vyjadřuje slunce vítězící nad zimou a příslib nové úrody – zrající obilí. Zelená je barvou štěstí, bohatství a plodnosti. Modrá se používá až od konce 19. století a má symbolizovat čistotu, víru a svěcenou vodu.
A co s vykoledovanými vejci chlapci prováděli? Jednou z oblíbených her bylo ťukání. Chlapci se rozdělili do dvojic a každá dvojice soupeřila v "nerozbitelnosti". Špičkami vajec se ťuklo o sebe a komu vejce neprasklo, vyhrál a postoupil do dalšího kola. Tento zvyk se dodržuje dodnes ve východní Evropě – Bulharsku, Ukrajině nebo Rusku (říká se mu "ščukanie").
Na Chodsku se scházela mládež na návsi a házela vejce buď do výšky nebo jím přehazovala přes střechu tak, aby dopadlo na měkký drn. Pokud se vejce od některého děvčete rozbilo, sklidila dívka posměch a chlapci se o ní vyjadřovali, že bude nestálá.
Existují ale i další tradiční symboly jara a Velikonoc, které s našimi slovanskými zvyky úplně nesouvisí – například takový velikonoční zajíček. Podle historičky Vavřinové má kořeny v Německu a nejspíš souvisí s bohyní Ester, tedy bohyní Velikonoc. Pohanské jarní božstvo provázel právě zajíc. Ušák se objevuje ale i v mnoha dalších kulturách a mytologiích. Například v řecké a egyptské symbolizuje štěstí, krátkost života a je označován za atribut zmrtvýchvstání (podle lidového podání zajíc nespí – nemá totiž oční víčka). V Byzantské říši se zajíc ve zvířecí symbolice stal znakem Krista. V minulých dobách bývalo zvykem, aby kmotři zvali děti k tzv. honění velikonočního zajíce – hledání ukrytých vajíček v zahradě.
I tady najdeme zajímavý fakt: na jaře zajíci hledají potravu v blízkosti lidského obydlí, uchylují se často do zahrad. Z toho možná vznikla evropská pověst o tom, že zajíc o Velikonocích přináší vajíčka, nejlépe ta čokoládová. Avšak ne všude tato vajíčka nosil jen zajíček a pouze o Velikonočním pondělí. Například ráno na Zelený čtvrtek hledaly olomoucké děti na zahradě vajíčka od "Pámbíčkových slepiček" a západočeské děti týž den nacházely po zahradě červená vajíčka od kohouta, který je snášel jen jednou za rok. Ve středních Čechách nadělovala liška. Ve Slezsku při první obchůzce polí o Velikonočním pondělí děti hledaly v brázdách sladké dobroty, jež jim tam naděloval škovránek (skřivánek).
Další rozšířený symbol je beránek, který se peče na Velikonoce v mnoha rodinách ve formě sladké buchty či nádivky. Tento symbol byl rozšířený již v předkřesťanské tradici v celé středomořské civilizaci, kde pastevci měli po tisíce let své důležité místo ve společnosti.
Židovský Bůh je označován za pastýře a věřící za ovečky. V křesťanské církvi se beránek stal symbolem Božího beránka, Krista, a znázorňuje se s praporem vítězství. Křesťané také vidí spojení s původně židovskou tradicí svátků Paschy, kdy se beránek zabíjel na památku vyvedení Izraele z egyptského otroctví.
S Velikonoci se také často spojují také kuřátka, která jsou spojována s příchodem jara. Slepice symbolizují plodnost a kohouti zase ochranu, ostražitost a rychlou reakci. Naši předci jej uctívali jako zvěstovatele přicházejícího Slunce a byl pro ně jedním z nejposvátnějších zvířat.
AI Shrnutí: Velikonoční pon
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktuality/velikonocni-pondeli-pomlazka-kraslice-a-dalsi-star
