Obrázek v notýsku, správná volba hodnocení?

19. únor 2017 | 21.06 |

                          Obrázek v notýsku jako správná forma hodnocení ?

Každý prvňáček s nástupem do ZŠ očekává spoustu nových informací, kamarádů, hodnou paní učitelku a hlavně, samé jedničky ! Stejné je to s jejich rodiči. Výborné školní výsledky našich potomků bereme jako samozřejmost. Často si nechceme připustit, že si přes očekávaný úspěch našich dětí snažíme splnit to, co se nepovedlo nám...

Náš prvňáček vstupem do první třídy nebývá pravidelně hodnocen pouze za dosažené výsledky během výuky, ale bohužel i za chování.

Všichni velmi dobře známe trápení malého Jirky z televizního seriálu " My všichni školou povinní." Rozhodně nepřeháním, ale takových " Jiříků" s jejich trápením, najdeme i na některých základních školách. V seriálu paní učitelka děti hodnotila černými puntíky. Doba se změnila a puntík nahradilo tiskátko smajlíka se svěšenými koutky.

Každý dobrý pedagog, ( a není jich málo), dobře ví, že každé dítě je osobnost, potřebuje získat pocit jistoty, mít radost z dosažených výsledků a hlavně, mělo by se do školy těšit !

   Proč se tedy děti v některých školách těší, nebo obávají posledního dne v týdnu, ? Na konci týdne,( na některých školách),přicházejí žáčci se svými notýsky ke stolečku paní učitelky a jsou nejprve slovně hodnoceny před celou třídou. Je to jedna z forem, jak na žáky výchovně působit, zvláště, pokud jde o kladné hodnocení. V opačném případě, negativní hodnocení paní učitelky před všemi spolužáky, zákonitě malého školáka trápí.

  Často jsem u školy zaslechla maminky čekající na své děti, jak se jich ptají: "Tak co, máme Smajlíka ? A proč ne, co jsi zase dělal(a) ?"

Naslouchejme našim dětem a snažme se pochopit  jejich problémy. Neobjektivní záporné hodnocení našeho okolí, může každého z nás provázet po celý život. Následující příběh je toho důkazem.

  Na "lyžáku" jsme si vyprávěli s žáky osmé třídy o všem možném, došlo i na školu. Dušan nám vyprávěl, že nikdy nezapomene na první třídu. Na mou otázku, proč, spustil:

" Vždycky na konci týdne, nám paní učitelka dávala tiskátka do deníčků. Já jsem si vybral jeden krásný obrázek a těšil jsem se, až jej dostanu. Když přišla řada na mě, paní učitelka mi řekla, že nic nedostanu, že si nic nezasloužím... Celá situace se opakovala několik týdnů.

Už jsem ani neposlouchal, jestli mám ke stolečku přijít a najednou jsem uslyšel své jméno.

Paní učitelka mi řekla, že už si také razítko zasloužím a poprvé mi něco natiskla.

   Když jsem v lavici plný očekávání otevřel svůj deníček, vůbec jsem tam nenašel vysněný obrázek, ale jiný, který se mi vůbec nelíbil...."

                                                                                                       Blanka .Vrbíková

 

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře