Velikonoční příběh

14. duben 2017 | 11.55 |

Velikonoční příběh

"Tak v pondělí v osm ráno sraz na rohu ulice," loučil se Pája s kamarády před školou.

Cestou domů se loudal a těšil, jak si hezky užije volné dny. "Ahoj, jsem doma!" Volal na rodiče již ode dveří. Maminka Pájovi pomohla se školní aktovkou a táta místo pozdravu na syna jen mlčky kývnul a sklonil hlavu k počítači.

"Milí rodičové, pojedeme někam na Velikonoce?" Zeptal se. "Bohužel, nikam se nejede, budeme doma," odpověděla máma a pohlédla směrem k manželovi. "Pájo, já za chvíli odjíždím pracovně do Prahy a vrátím se až v pondělí večer. Musíte letos svátky zvládnout beze mě, prohlásil otec." "Super, super, to je výborný! Konečně půjdu s klukama koledovat!" Radoval se Pája.

  Na velikonoční pondělí nemohl nedočkavostí ani dospat. Představoval si, jak navštíví své spolužačky a kromě koledy mu přibude na pomlázce i barevná stužka od Elišky...

"Čau kluci," vezmeme to od posledního patra támhle toho věžáku!" Oznámil koledníkům Karel. "Ale vždytˇ tam skoro nikoho neznáme," namítl Pája. "To neva, my to takhle děláme každý rok." Uklidňovali překvapeného Káju kamarádi a přešli ulici.

"Cvak" výtah plný kluků zastavil v jedenáctém patře a než se Pája stačil vzpamatovat, Karel už zvonil u prvních dveří....

  Rozpaky ustupovaly s každým poschodím a s radostí nad přibývajícími vajíčky a sladkostmi v košíčku. V sedmém poschodí už Pavlík zazvonil sám. "Táňo, přišli na tebe asi koledníci," ozval se  mužský hlas za dveřmi. " A jakou koledu umíte?" Zeptala se jich mladá slečna, která právě vyšla z bytu. " Hody, hody, dopro....." Dál už říkanku Pája nedokončil. Nemohl věřit svým očím, když sladkosti, které jim nabídla mužská ruka, patřila jeho tátovi....

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře