Mezi dobrými lidmi

19. únor 2017 | 22.36 |

Mezi dobrými lidmi

"Lidi jsou stejně hodní, koukej, jak dokážou pomoct i úplně cizím lidem," prohlásil můj manžel po shlédnutí televizní reportáže o požáru, který připravil rodinu s dětmi o střechu nad hlavou. Musela jsem s ním jen souhlasit, protože jsem sama měla štěstí v neštěstí, díky jednomu slušnému a člověku.

    Můj příběh se stal před několika lety, cestou na dovolenou do Chorvatska. Již před odjezdem jsme si naplánovali  zastávku v Břeclavi, abychom pozdravili své dobré známé, kteří se před časem na Moravu přestěhovali. Moc jsme se těšili nejen na setkání s nimi, ale především nás lákala vidina skvělé dovolené na Makarské riviéře u úžasného Jaderského moře.

     Konečně jsme přijeli do Břeclavi a navigace nás nasměrovala do ulice našich přátel. "Jdu zazvonit, jestli jsou doma," řekl můj muž a já jen pokývla souhlasně hlavou.Vystoupila jsem  a kabelku si položila na střechu auta a upravovala si šaty. "Asi máme smůlu, holka," volal manžel a mířil ke mně. "To je škoda, vidˇ!" Prohlásila jsem zklamaně a opět jsem se uvelebila na svém sedadle. "No nic, tak snad na zpáteční cestě budeme mít víc štěstí a budou doma," utěšovala jsem se.

   V autě bylo díky klimatizaci příjemně a další zastávka měla být na benzince. "Prosím tě, podej mi peněženku," obrátil se ke mně manžel. Automaticky jsem se sklonila pod palubovku .....a ten moment by se ve mně krve nedořezal! "Jéžiši," začala jsem šílet, " já jsem kabelku položila na střechu auta a ona asi někde spadla!!!!"

    Vždycky si budu pamatovat, jak tuhle lapálii můj muž ustál bez jediného vyčítavého slova. " Prosím tě, otoč to, vždytˇ v mé kabelce jsou všechny doklady, peníze, platební karty..." vzlykala jsem a cítila jsem absolutní beznaděj. Vraceli jsme se do ulice našich známých a protože to byla jednosměrka, vystoupila jsem na začátku ulice a pátrala očima po zemi, jestli kabelka někde neleží. Manžel se po chvíli objevil na opačném konci ulice a blikáním dálkových světel mi dával najevo, že tam nic není....

   Byla jsem zoufalá a jak se říká, tonoucí se stébla chytá, ubrečená jsem vešla za bránu firmy, kterou jsem v tu chvíli míjela. "Vy jste určitě ta paní z Hradce," přivítala mě paní na recepci. "Zrovna jsme si s kolegyní říkaly, jak vám asi tu kabelku s doklady dopravíme, když jste z takové dálky!" Moje radost nebrala konce a tím jsem dojala i obě dámy. "Prosím vás a kde jste kabelku našli?" Ptala jsem se jich. " Měla jste štěstí, kolega šel do práce a on ji našel na silnici. "Prosím vás a jak se ten pán jmenuje? Musím mu dát nějakou odměnu, vždytˇmi vůbec nic nechybí!" Ptala jsem se a jejich odpovědˇ mě překvapila: "Zakázal nám, abychom vám řekli jeho jméno, že to není podstatné."

    Nevýslovně štˇastná jsem vyšla na ulici a mávala na nadšeně na manžela nalezenou kabelkou.

"Pokud cokoliv v životě najdu, určitě to vrátím majiteli!" Prohlásila jsem v autě s pocitem obrovské úlevy. Vysněná dovolená mohla začít....

                                         B.V.

                                              

  

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře