Rodičovské vzory ve výchově

30. duben 2017 | 12.56 |

Rodičovský vztah jako vzor

Vzájemný vztah rodičů je také důležitým vzorem, pomocí něhož se děti učí, jak to v partnerství chodí. Dnes už tolik nezáleží na tom, jak mají partneři rozdělené úlohy. Není podstatné, kdo myje okna, vaří nebo seká trávu. V mnoha rodinách už neplatí rozdělení na tradiční "mužské" a "ženské" práce, důležitější je, aby děti viděly, že rodiče mají povinnosti nějakým způsobem rozdělené a že si je podle potřeby také mohou vyměňovat. Děti velmi citlivě vnímají, jak se rodiče domlouvají, jak si pomáhají, nakolik si vycházejí vzájemně vstříc a podporují se.

Děti jsou obrazem rodičů a způsob výchovy se v nich hluboce zakoření. Učí se, co je správné a co ne. Pokud chybí hranice a mantinely, jejich absence způsobuje chaos v rodině, blízkém okolí i v dítěti samotném. Viníky jsou především rodiče, protože je dětem nevytyčili a netrvali na jejich dodržování.

Mnoho rodičů se dnes ve výchově spoléhá hlavně na rady expertů a odbornou literaturu, zapomínají však, že nejdůležitější je pro dítě jejich vlastní příklad. Kromě mateřského a otcovského vzoru děti zásadně formuje také vzájemný vztah rodičů. Jak ovlivňujeme partnerské vztahy svých dětí? Dcery se ve své roli identifikují s matkou. Mohlo by se tedy na první pohled zdát, že neúplná rodina v "ženském složení" je při hledání jejich ženské identity dostačující. Jenže ze vztahu s otcem čerpají holčičky potvrzení své ženské role – dobrý vztah s tátou je učí pozitivně vnímat své ženství a otec jim zároveň představuje mužský svět jako přátelský a důvěryhodný. To může být velmi důležité pro pozdější navazování partnerských vztahů. O tom, jak důležitý je pro dcery tenhle "první mužský jejich života", svědčí i fakt, že po rozvodu rodičů se dospívající dcery mnohdy snáze smiřují s novými partnery matek než s novými přítelkyněmi a manželkami otců.

Pokud otcové vlastním příkladem dcerám ukazují, že mužský svět je hrubý, necitlivý k jejich potřebám a přáním, i to je poselství, které na nevědomé úrovni ovlivňuje budoucí partnerské chování těchto dívek. Stejný pozitivní či negativní signál ale vysílají i matky. Je-li matka zvyklá dosáhnout svého například manipulací, dcery si s velkou pravděpodobností osvojí stejný vzor.

Synové se mohou pro změnu nevědomě programovat k ostražitosti vůči blízkým osobám ženského pohlaví. Není dobré, když maminka s babičkou zanevřou na muže a prezentují je jako zlé, špatné a všechny stejné. A třeba se snaží i tlumit chlapecké projevy u synů. Dost pravděpodobně to synovi působí nejistotu ve vlastní roli a později ve vztazích.

 Tradiční a úplná rodina poskytuje dětem i důležité vzory toho, jak se řeší konflikty, jak rodiče diskutují o záležitostech, na které nemají shodný názor. Dokážou se domluvit? Jakým způsobem hledají přijatelný kompromis? Jsou schopni se vzájemně vyslechnout, respektovat názor druhého?

Děti, které vyrůstají v neúplných rodinách, jsou ochuzené o každodenní zkušenost partnerského soužití. Proto je dobře, když mohou vidět, jak to funguje v domácnosti babičky a dědy, tety a strýce nebo v rodinách kamarádů.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře