Dětské zlozvyky

4. květen 2017 | 10.30 |

Všichni je známe. Všichni nějaké máme. V dospělosti je rafinovaně skrýváme, uvědomujeme si jejich zdravotní či společenské důsledky. Děti do určitého věku netuší, co se smí a co je nevhodné, a tak jejich zlozvyky jsou více na očích. Snad každé druhé dítě si okusuje nehty, dloube se v nose, doslova "tyranizuje" své rodiče při usínání, zlobí u stolu... Jak na ně vyzrát? Chce to především notnou dávku trpělivosti a důslednosti.

  Děti mohou mít různé zlozvyky, kousání nehtů, cucání palečku, dloubání v nose, okusování pastelek, houpání na židli, srkání při jídle... Rodičům jdou dětské zlozvyky většinou na nervy, a tak řeší, jak se jich co nejdřív zbavit, i přesto že jsou neškodné. Jaké jsou nejčastější dětské zlozvyky? Co je jejich příčinou? A jak nad nimi vyhrát?

Nejčastější dětské zlozvyky

Zlozvyků existuje mnoho. K těm nejčastějším patří v průběhu dětství následující:

  • Cucání palce – palec představuje pro dítě pocit bezpečí
  • Žmoulání ucha – nahrazuje žmoulání měkké látky, opět představuje pocit bezpečí
  • Vyplazování a vystrkování jazyka – vyplazování jazyka je spojeno s nejistotou dítěte, vystrkování s velkým soustředěním
  • Bouchání hlavou o zeď – dítě se tímto uklidňuje. V některých případech takto získává vytouženou pozornost rodičů.
  • Okusování tužek, pastelek – soustředění se na určitý problém, popřípadě neschopnost zodpovědět danou otázku
  • Kousání nehtů – je spojeno s vnitřním napětím
  • Tahání za vlasy, strkání si vlasů do úst – je spojeno hlavně s nervozitou a napětím
  • Skákání do řeči – většinou se děti snaží získat pozornost rodičů/ostatních dospělých. Jiná situace je u dětí s lehkou mozkovou disfunkcí, tam je to spíše o rychlé mluvě a o neschopnosti zadržet tok svých myšlenek a jejich předávání ostatním.
  • Šťourání v nose – projev neklidu, nervozity, stresu
  • Vymýšlení si, lhaní – snaha upoutat pozornost, být pro ostatní zajímavý, popřípadě obava z toho, říci pravdu

Při odstraňování zlozvyků musíme postupovat krok za krokem, bez stresu, trpělivě a důsledně:

  • uvědomit si  zlozvyk dítěte, a pokud je schopno chápat, upozornit ho na něj
  • zjistit příčinu, která vedla ke zlozvyku, a situace, ve kterých se objevuje
  • řešení příčin, čím dříve, tím lépe
  • odvykání zlozvyku, vytvoření náhradního chování za zlozvyk, drobné odměny a časté pochvaly za snahu i konečný výsledek

Stále musíme mít na paměti, že dítě potřebuje při této složité cestě naši pomoc, porozumění a podporu!

 Vždytˇ i každý dospělý člověk má nějaký zlozvyk. Někdo si kouše nehty, někdo cvaká propiskou nebo podupává nohou, někdo jiný třeba skřípe zuby nebo křupe klouby prstů. Všechny zlozvyky jsou pro okolí otravné, tak nejprve začněme u sebe...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře