Den matek

13. květen 2017 | 10.08 |

Každou druhou neděli v květnu slavíme Den matek. Máma, maminka, mamka... Každý máme nebo jsme měli tu svoji, jedinečnou, nenahraditelnou... Ale mámu, především tu náhradní, nemusí mít dítě za každou cenu! Stát má zájem,aby vznikalo co nejvíce pěstounů, kteří dají domov a lásku dětem z dětského domova, či "kojeňáku." Vždycky jsem obdivovala lidi, kteří dokáží být za všech okolností spravedliví k vlastním dětem a těm, které si osvojí, nebo o které pečují. Nebudu hodnotit, zda je pěstounská rodina vždy pro dítě to nejlepší. Zda je dobrý i život v dětském domově, kde se díky sponzorům a státu děti pravidelně  dostanou k moři, na lyže a na Vánoce se  jim splní přání v podobě dárku od hodných lidí....Pěstounskou rodinu, která zásadně a negativně ovlivnila můj názor,  jsme měli spoustu let v sousedství. Přistěhovali jsme vedle nich do "řadovky," byla to klasická mladá rodina s osmiletým klukem a malou předškolačkou Dášou.

"To je od vás hezké, že se dokážete starat o Dášenku, to já bych asi neuměla," řekla jsem paní Hermanové. Její odpovědˇmě docela zaskočila. "To nám poradil soused, že když si vezmeme dítě do pěstounské péče, finance, které dostaneme od státu nám pokryjí splátky na dům..." Už tenkrát jsem měla z takové odpovědi špatný pocit, který se každým dnem díky jejich chování k holčičce jen prohluboval. Rodina, starající se o "cizí" dítě, by měla splňovat předpoklady, že je zárukou výchovy k určitým životním hodnotám a především, vytvořit dítěti citové zázemí a svým osobním příkladem formovat správný vývoj dítěte. Dášenka měla smůlu, protože "táta" většinu času nepracoval, byl hulvát, vztekloun a vulgární slova byla na denním pořádku. Reputaci rodiny "zachraňovala" jeho žena, která před svým okolím vždy hovořila jako kniha. " Dášenka je naše sluníčko, copak naše Dášenka...". Nechci popisovat, citové i materiální strádání holčičky a k tomu hádky pěstounů, které byly na denním pořádku... Jak léta plynula, pěstouni sklízeli, co zaseli ... Špatné materiální zázemí nasměrovalo Dášu k drobným krádežím, nevhodným kamarádům a korunou celé "výchovy" bylo umístění mladé dívky v diagnostickém zařízení.

"To je jasný, holka byla celá jejeí biologická máma! Taky kradla! Chudáci Hermanovi, ta se jim odvděčila..." Tak komentovali chování Dáši sousedé, kteří papouškovali komentáře paní pěstounky. Peníze na Dášu odchodem do ústavu skončily a paní Hermanová se proškolila na profesionální pěstounku...

Jednou ráno jsem zahlédla před domem paní pěstounku se dvěma malými kluky ve věku 4 a 7let. " Víš, že si Hermanovi si vzali do pěstounské péče dva chlapečky?" Zeptala se mě kolegyně v práci. " To nemyslíš vážně?!" Odpověděla jsem zděšeně. Přišla jsem celá naštˇastná domů, vyhledala jsem kontakt na ředitelku sociálního odboru v kraji.  Se slzami na krajíčku jsem se dotazovala, jak je možné, že Hermanovi dostali do péče  další děti, když nejsou žádnou zárukou správné výchovy dítěte. Aby se "vlk nažral a koza zůstala celá," zanedlouho jsme i s manželem seděli v kanceláři sociálních pracovnic, které měly nad Hermanovými dohled. Naše argumenty, že pěstouni by měli mít určitý morální kredit  a vytvořit svěřeným dětem jak citové,tak materiální zázemí, zametly prostě pod koberec....

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře