Autostop

17. červen 2017 | 09.43 |

 O autostopu vážně i nevážně

 Každý z nás má určitě nějakou zkušenost s autostopem atˇuž osobní nebo zprostředkovanou. 

"Stopem" jezdíme z různých důvodů. Potřebujeme se dostat z bodu A do bodu B a bohužel jako naschvál nemáme žádné spojení  autobusem a vlak prostě nejede. V takové situaci nezbývá, než se dostat na výpadovku a zkusit štěstí, jestli nám nějaký ochotný řidič zastaví. Mám pocit, že před spoustou let byl tenhle způsob cestování rozhodně vyhledávanější, než v současné době, ale nechci vůbec říct, že byl bezpečnější....  Moje známá Marta mi jednou vyprávěla, proč by už NIKDY v životě nejela stopem.

Pracovala v nemocnici v krajském městě, kam denně dojížděla ze sousedního městečka.  Jednou v zimě ji ujel poslední autobus přímo před nosem. Chudák holka nevěděla, jak dát mámě vědět, že by raději zůstala přes noc v práci. Avšak představa, že mamince způsobí zbytečné  starosti, raději sedla na tramvaj a jela na konečnou s nadějí, že chytne nějakého stopa a že se přece jen vyspí doma v své posteli.

 Na konečné vystoupila, narazila si čepici do čela a vykročila do tmy. "To mám kliku, ani moc nezmrznu," prohlásila Marta spěchajíc k autu, které po chvíli čekání zastavilo pár metrů před ní. "Kam to bude, slečno?" ozval se mladý pohledný řidič a ochotně otevřel dveře svého vozu. "Děkuji vám, že jste mi zastavil, máma už doma určitě šílí, kde jsem," vyhrkla stopařka. " Jak se jmenujete? Já jsem Tomáš," řekl mladík. Marta se také představila a ještě vyprávěla, co dělá a  kde pracuje. Najednou auto změnilo směr a z příjemného zachránce se vyklubal agresor.

" Úplně čítankový příklad, já, Nána pitomá, skončím s cizím chlapem někde v lese!" Pokračovala ve svém vyprávění. " Holka," podívala se na mě a pokračovala, "pud sebezáchovy mě donutil sebrat všechny síly a utíkat směrem k silnici! Představ si, že zrovna jel nějakej nákladˇák. Skočila jsem před něj do vozovky a věř mi, klidně bych se nechala přejet, než ...."

 " Zbláznila ses?" Křičel na Martu šokovaný řidič nákladního auta. "Prosím vás, vezměte mě s sebou, támhle ten chlap mě přepadl!" Křičela zoufale a cpala se do kabiny kde seděl i spolujezdec.

 " Co blázníš, Marti?" Volal na ni drze přibíhající Tomáš a pokračoval: "Chlapi, ona je hysterka, přece jí nebudete věřit, zrovna ji vezu ze špitálu, ona tam pracuje a trochu jsme se pohádali. Však to znáte, ne ?"

Vyděšená Marta na nic nečekala, vlezla do kabiny a držela se sedadla jako klíště.

Povolila až v ulici před jejím domem. "Holka, víš co bylo nejhorší?" Obrátila se na mě Marta, že tomu darebákovi ti chlapi věřili a mysleli si, že jsem si všechno vymyslela...

      Další příběh o autostopu je kratší, ale mnohem zábavnější. Náš známý exot, pan Pavlík, si vyjel jednoho krásného letního dne na "grilovačku" za kamarády. Rodinu nechal doma a tak si dopřával za jízdy i nějakou tu zakázanou cigaretku.

Cesta hezky ubíhala, Pavlík si spokojeně pokuřoval a popílek odklepával otevřeným okýnkem.  Najednou zahlédl u silnice mladou slečnu, která se jej snažila stopnout. "Jedete na Olomouc?" Zeptala se, když u ní zastavil. "Máte štěstí, jedu tím směrem," usmál se na hezkou blondýnku Pavlík šibalsky a nechal ji nasednout. Jak tak jedou, řidič se naparuje jako kohoutek, dělá ze sebe světáka, ale jen do okamžiku, než ležérně vycvrnkne hořícího "vajgla" z okénka.... Jenže, špaček neskončil venku, ale stále hořící přímo ve žlábku v jeho zadní části...Proto rychle strhl volant vpravo – přímo na lesní cestu, prudce vyskočil z auta a začal si před šokovanou slečnou sundávat džíny. Než celou situaci slečna pochopila, vrazila milému panu Pavlíkovi z každé strany facku až se mu zatmělo před očima. Jistě pochopíte, že po zbytek cesty bylo nezvyklé trapné ticho....

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře