Z ostudy kabát

21. únor 2017 | 12.50 |

"Holky, nebudete věřit, co se nám včera stalo!" vyhrkla Stáňa, když vešla do kabinetu. "Jsme jedno velké ucho, tak povídej!" řekla Jana a podívala se na mě. Pokývla jsem souhlasně hlavou a přisunula Stáně židli. "Ještě teď nevím, jestli se mám smát, nebo se raději schovat!" "Hele tak to vysyp, za chvíli bude zvonit," uzemnila ji Jana.

"No tak si představte, že jsme v noci po jedenácté s mužem kouřili na balkóně. Najednou jsme si všimli, že se za zhasnutými okny v posledním patře protějšího paneláku podivně pohybovalo světlo!" "Ty jo, zloději, viď?" hádala jsem. "To nás taky napadlo," odpověděla Stáňa a pokračovala ve vyprávění. "Ještě nějakou dobu jsme pohyb světla ve tmě pozorovali, pak to manžel nevydržel a zavolal na policii. Čekali jsme, co se bude dít. Po chvíli jsme zahlédli policejní auto, které projelo ulicí. Celou věc jsme už považovali za skončenou, když se u nás rozezněl zvonek. Za dveřmi se objevili dva muži v policejních uniformách. My bláhoví jsme mysleli, že nás za naši všímavost pochválí, ale informace, kterou nám přinesli, nás uvedla do rozpaků..."

"Tak byli tam zloději? Nenapínej nás!" křikla na Stáňu Jana. "Ne, žádní zloději. Představte si, že když tam policisté zazvonili, otevřel jim majitel bytu s baterkou v ruce a byl neobvyklou návštěvou zaskočen. Vysvětlil jim, že mu odpojili elektriku a on si ve skříních hledal oblečení na druhý den do práce..." Začaly jsme se komické situaci smát a Jana řekla: "Za tohle se Stáňo stydíš? Já ti odpoledne řeknu, jak vypadá trapas!" Po těchto slovech jsme odešly učit.

"Milé dámy, teď je řada na mě, abych vám řekla, co se před lety stalo mě. Nevím, jestli si vzpomínáte, jak v Hradci řádil nějaký cvok s nožem, který se zaměřoval na mladé slečny. Vždycky si nějakou oběť vyhlédl a zaútočil na její ruce. Slyšely jste o tom někdy?" "Na to si moc dobře pamatuju, bylo to v létě, viď?" řekla jsem a Jana přikývla. "Jo, byl letní podvečer, všechna okna paneláků dokořán, lidi seděli na balkónech, nebo v zahradní restauraci u piva. Najednou se ozval ženský křik volající o pomoc! Snad všichni věděli o mladíkovi s nožem, proto nikdo na nic nečekal a snažil se útočníka chytit. S manželem jsme se také přidali, všichni prohledávali chodby domů, přilehlý parčík a keře," popisovala Jana.

"Už ho našli, už ho vedou!" rozléhalo se nadšeně sídlištěm a já spěchala s ostatními, abych toho úchyla viděla na vlastní oči! Holky, byla jsem v šoku, protože ti chlapi vedli mého muže. Měla jsem strach, že ho dav zlynčuje. To, že je nevinný, a že byl ve špatnou chvíli na špatném místě mu neuvěřil ani policista, se kterým chodil na základku. A víte, jak se to semlelo? Jednoduše. Můj manžel prolézal keře tak důkladně, že když nečekaně vystrčil hlavu na druhé straně, tak ho prostě chytli."

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře