Zámek v Rychnově nad Kněžnou

První historicky doložené zmínky o rodu Kolowratů

 Prvním, prameny doloženým předkem všech pozdějších pánů z Kolowrat, byl Albrecht z Kolowrat (1347 – 5. července 1391). Jeho předkové se psali a pocházeli z vesnice Kolowraty u Průhonic a Uhříněvsi. Při tvrzi v Kolowratech se připomíná ještě před r. 1205 Mladota z Kolowrat, který měl jako erbovní znamení orlici – pozdější znak všech linií Kolowratů. Albrecht byl ve službách krále Karla IV. a v letech 1361–1363 maršálkem jeho manželky Anny Svídnické. V roce 1374 zakládá klášter v Dolním Ročově pro řád augustiniánů poustevníků. Byl třikrát ženat, s druhou manželkou Annou ze Slavětína měl čtyři syny: Albrechta ml., Mikuláše, Purkarta a Herborta, z nichž první Albrecht ml. byl praotcem linie Liebsteinské a Krakowské. Během 14. a 15. století se rod rozdělil do osmi linií, a to na Liebsteinské, Kornhauzské, Žehrovické, Bezdružické, Novohradské, Maštovské, Černonické a Krakowské, z nichž poslední kvete dodnes.

O znaku a jménu Kolowrat

 Renesanční vypravěč Patrocký uváděl, že předkové Kolowratů užívali pečeť s kolem. Balbín pak tvrzení o kolowratském kole podložil smyšlenou erbovní pověstí, která odvozovala vznik příjmení Kolowrat od spojení slov "kolo" a "vrátit" ve smyslu otáčet a přitom vyprávěla o mimořádném silákovi. Ten měl zachytit loukotě kola vozu nejmenovaného českého knížete a tak zachránit jeho převrácení a odvrátit záhubu jeho malého synka, když se splašili koně. Od tohoto "vrácení kola" mělo vzniknout rodové příjmení. Bájné erbovní znamení Kolowratů, kolo s osmi loukotěmi, bylo ovšem užíváno i dalšími rody, zatímco Kolowraté vždy užívali jen půlenou orlici.

 I. prohlídkový okruh