Lilek (baklažán)

Lilek mezi ostatními druhy zeleniny vyniká svou nápadnou barvou, naopak jeho chuť je spíše nevýrazná. Pokud jej však správně připravíte a okořeníte, jistě oceníte jeho jemné a decentní aroma. Lilek i cuketa jsou typické přísady do francouzského zeleninového pokrmu ratatouille. Lilek je oblíbený i v orientální kuchyni, kde se připravuje například plněný.

Někteří autoři nedoporučují konzumovat lilek v syrovém stavu, podle jiných umírněná konzumace nepředstavuje riziko [1]. Pokud se však přece jen rozhodnete přidat syrový lilek do své stravy, raději to s jeho množstvím nepřehánějte. Obsahuje totiž alkaloidy typické pro lilkovité rostliny (konkrétně solamargin, solasonin a solanin) [2, 3], které by při konzumaci syrového lilku mohly způsobit nevolnost a zažívací potíže. Lilek můžete vařit, dusit, smažit, zapékat či grilovat. Výtečně chutná například v nákypech nebo v dušených pokrmech. Oblíbeným jídlem je řecká musaka, do níž se kromě lilku přidávají i brambory a mleté maso.

Před zpracováním byste měli lilek důkladně umýt pod tekoucí vodou, neboť tato zelenina se konzumuje včetně slupky. Dužina na vzduchu rychle mění barvu, proto se doporučuje nakrájet lilek až těsně před použitím, případně nakrájený lilek pokapat trochou citronové šťávy. Plátky lilku mírně osolte, neboť sůl z něj vytáhne hořké látky – a v případě smažení nasaje lilek i méně tuku. Sůl nechte působit přibližně půl hodiny, poté plátky osušte kuchyňskou utěrkou. Lilek kvůli své houbovité konzistenci hodně nasává tuk, proto se snažte tuku používat co možná nejméně. Lilek sám o sobě má chuť velmi decentní, proto snese i výrazné koření, jako je například česnek, cibule, bylinky či exotické koření (třeba chilli nebo kari).

Botanická charakteristika

Lilek vejcoplodý (Solanum melongena), známý rovněž pod názvem baklažán, patří společně s paprikami, rajčaty a bramborami do čeledi lilkovitých (Solanaceae). Obzvláště nápadná je jeho lesklá slupka, která má nejčastěji tmavě fialovou až černou barvu. Jiné, vzácnější odrůdy mohou mít slupku světle zelenou, bílou nebo žlutou, případně dvojbarevnou či mramorovanou. V botanickém smyslu je plod lilku (podobně jako je tomu třeba u okurky) bobule a lilek se řadí k plodové zelenině. Plody lilku mohou mít okurkovitý nebo vejčitý tvar, vážit až jeden kilogram a dorůst do délky až 25 centimetrů. Žlutavě bílá až krémově zbarvená dužina má houbovitou konzistenci a obsahuje malá jadérka.

Lilek od domácích pěstitelů je k dostání od července do října.

Živiny, vitaminy a minerály

Lilek je nízkokalorická zelenina, která ale obsahuje i málo živin. Tmavě fialové až černé lilky obsahují flavonoidy, což jsou přírodní barviva. Flavonoidy mají řadu zdraví prospěšných účinků a řadí se k sekundárním metabolitům rostlin. Většina vitaminů a minerálních látek je obsažena přímo ve slupce a těsně pod ní, proto by se lilek vždy měl konzumovat včetně slupky.