Jak zvládnout vztek dítěte

Každé dítě prožívá spoustu strachu, vzteku, frustrace a smutku, které potřebují být vyjádřeny a přijaty. To je základ pro emoční inteligenci, která dětem umožní naučit se zvládat svoje emoce. Ve skutečnosti jsme pro ně vzorem. Naše dítě se učí řídit své emoce a chování tím, že pozoruje nás, jak řídíme SVÉ emoce.

Takže co můžeme dělat, abychom projevily naše vlastní hluboce zakořeněné pocity a tím se otevřeli a mohli podpořit naše děti?

1. Uznejte své vlastní pocity. Naše panika, když stojíme tváří v tvář neskrývaným emocím našeho dítěte, je věc z našeho dětství. Jediný způsob, jak jí vyrvat z kořenů, je podívat se na to, jak nám sloužila, když jsme byli malí.

2. Připomeňte si, že to není nebezpečná situace: "Je přirozené, že se tak cítím, když je moje dítě naštvané. Ať se stane cokoli, zvládnu to." Tohle není ohrožující; je to vaše milované dítě, které teď potřebuje láskyplnou pomoc. Ať se stane cokoli, opravdu to zvládnete. Poku

3. Připomeňte si, že vyjadřování pocitů je dobrá věc. Víme, že vaše dítě bude cítit tyhle pocity, ať chcete nebo ne. Jediná otázka je, jestli mu dáte najevo, že je v pořádku, když je vyjádří anebo jestli ho naučíte, že jsou nebezpečné. Jakmile naše emoce procítíme, vypaří se. J (Jen v případě, že se teď divíte, jsou to ty emoce, co potlačujeme, které se pak náhle vynoří bez varování a působí nám problémy). 

4. Přestaňte tlačit. Nemusíte napravovat vaše dítě nebo situaci. Jediné, co musíte udělat, je zůstat přítomná. Vaše dítě nepotřebuje ani ten červený hrneček nebo cokoli jiného kvůli čemu pláče. Potřebuje vaše láskyplné přijetí jeho celého se všemi těmi spletitými pocity. Jeho zklamání, zuřivost, žal? Všechny jsou v pořádku a všechny přejdou bez toho, aniž byste museli něco udělat...J

6. Nekomplikujte to. Vaše dítě potřebuje, abyste byli svědkem toho, jak se jeho emoce vyplavují a ujistili ho, že je pořád dobrý člověk navzdory všem těm ošklivým pocitům. Potřebuje vaše opětovné ujištění a svolení. Vysvětlování, vyjednávání, výčitky, obviňování, analyzování toho, proč se zlobí nebo pokusy o jeho "uklidnění" ("no, no, nemusíš plakat, to stačí"), to vše zastaví tento přirozený citový proces. (samozřejmě, že ho chcete "poučit" - ale to musí počkat. Vaše dítě se nemůže něčemu učit, dokud se neuklidní). Nemusíte toho říkat moc. Možná něco jako:

• Tak moc se zlobíš.
• Jen se vyplakej.
• To je v pořádku. Všichni se občas potřebujeme vyplakat.
• Slyším, jak jsi naštvaná a smutná.
• Já tady s tebou zůstanu, dokud ze sebe nedostaneš všechny ty naštvané a smutné pocity.
• Chceš, abych šla pryč, tak já půjdu kousek stranou, ale nenechám tě samotného s těmi strašidelnými pocity.
• Až budeš připravený, tak já jsem tady, abych tě objala.

Z knihy - Aha rodičovství