Tipynakazdyden | Mají učitelé říkat svůj názor?

Má učitel právo říkat ve škole svůj názor, a co když je tento názor v rozporu s přesvědčením rodičů? To se nedávno stalo předmětem debaty, když po vzoru veganky a učitelky mateřské školy Michaely Vincourové některé děti přestaly jíst maso, což rozzlobilo jejich rodiče. Ale další, a možná ještě zajímavější otázka zní: má učitel vést a formovat děti prostřednictvím svých názorů, hodnotových postojů? Má jim říkat, co je správné, nebo se má upozadit a ponechat jim prostor, aby samostatně rozvinuly vlastní kritické myšlení? To řeší současná pedagogika.

 Učitelka mateřské školy a veganka Michaela Vincourová se nedávno dostala do konfliktu s vedením své školky. Když si některé z dětí všimly, že nejí maso, zeptaly se jí na důvod. Ona jim řekla, že maso nejí, protože má ráda zvířata, načež ho děti přestaly jíst taky. To ale nazlobilo některé rodiče, protože to z jejich pohledu narušilo výchovné principy rodiny a jejich autoritu. Dokonce údajně někdo pohrozil tím, že dítě vezme ze školky jinam. V té chvíli se ředitel polekal a chtěl, aby odešla ze školky učitelka, nebo aspoň s dětmi o svém veganství nemluvila. S touto podmínkou ale učitelka nesouhlasila a postavila se za své právo říct, co si myslí. Školu na FB veřejně označila jako místo, kde je umlčován svobodný názor. Celá věc vyvolala rozruch a debatu. Má učitel právo říkat ve škole svůj názor, a co když je v rozporu s přesvědčením rodičů?

 Odpověď není jednoduchá. Záleží nejen tom, co bylo řečeno, ale i na tom, jak to bylo řečeno, a to zase může podléhat různým interpretacím. Proti sobě stojí právo rodičů na školu, která je v souladu s jejich světonázorem – a veganství se dá vnímat jako ideologie – a právo učitele jako občana na svůj svobodný názor

(ve školním prostředí je zakázána pouze politická a náboženská agitace).

Kritické myšlení, nebo mravní vzory?
Celá věc ale předestřela ještě jinou, a možná i zajímavější, otázku, kterou se intenzívně zabývá současná pedagogika. Má učitel vést a formovat děti prostřednictvím svých názorů, hodnotových postojů? Má jim říkat, co je správné, nebo jim má zcela ponechat prostor, aby rozvinuly vlastní kritické myšlení? Oba přístupy mají v současnosti mnoho přívrženců a ačkoli jde o názory protichůdné, paradoxně často oba zastává jeden a tentýž člověk, možná i nevědomky.

 Pro mnoho progresivních učitelů je zcela samozřejmé a nezpochybnitelné, že je mravní povinností pedagoga vštěpovat dětem mravní postoje a vést je tak k tomu, aby uměly rozpoznat, co je dobré, a co zlé, a chovat se v souladu s obecnými zásadami a hodnotami humanismu: neubližovat, spolupracovat, chovat se čestně... Učitelé tohoto typu při výuce dětem ukazují příklady, často z historie, kdy lidé jako skupina selhali – například v hitlerovském Německu nebo v komunistické diktatuře – a proti nim stavějí naopak příklady hrdinského a etického chování jednotlivců.

Jak moc nechat děti, ať samy myslí?
Druhý pedagogický tábor ale tvrdí něco jiného. Podle něj by učitel dětem své názory sdělovat neměl. Měl by je pouze vybavit nástroji kritického myšlení a dovést je k tomu, aby si názor tvořily samy. Jinak je omezuje ve svobodném rozvoji, svým pohledem jejich vidění zužuje a deformuje. Tento postoj je v současnosti v moderní pedagogice velmi rozšířený, málokdy se ale v praxi vyskytuje v čisté podobě. A snesli bychom vůbec takové tříbení názorů, při kterém by děti svobodně uvažovaly například o tom, zda je násilí legitimní a pohodlný způsob řešení konfliktů? Co když dojdou k závěru, že se násilí často vyplatí? Jak pak udržíme humanistický rámec, do kterého má být výuka napasována?

Názor jako soukromá věc
V různých typech škol je pozice učitelů na ose hodnotové vedení a nevedení různá. A záleží nejen na typu školy, ale i na osobnosti učitele. Klasický učitel v běžné škole se hodnotovému učení spíše vyhýbá, ale zároveň nedává žákům ani moc prostoru ke kritickému myšlení. Z jeho pohledu na to není ve škole čas a prioritou je předat dětem co nejvíc znalostí. Názory jsou soukromá věc, kterou si každý musí ošetřit sám. Škola a názory, to nejde moc dohromady. Tento učitel je často sám hodnotový "minimalista", tedy má daleko k tomu zapalovat někoho pro ideály.

 Více najdeš na "Rodiče vítáni"