Plný diář kroužků?

Umění, nebo sport? Nebo obojí?

Angličtina, zumba, keramika, skaut, dramaťák, plavání. Naše děti mají stejně nabitý diář jako my, a to už na prvním stupni základní školy. Jak přežít kroužky a nezbláznit se z toho?

Dnešním rodičům velmi záleží na tom, aby se jejich děti rozvíjely. Co když v nich dříme nějaký skrytý talent, který by jinak vůbec nevyšel najevo? A tak děti přebíhají z výtvarky do tělocvičny a pak zase do hudebky. Podle psychologa Radka Ptáčka přitom rodičům může napovědět, když budou dítě nějakou dobu pozorně sledovat.

Zároveň by ale rodiče neměli zapomínat i na to, že by v dětských aktivitách měla být jakási rovnováha. Malý fotbalista by neměl jen běhat po trávníku, knihomola nebo malíře je potřeba zvednout ze židle a vytáhnout ven. I za cenu toho, že se dětem třeba moc nechce.
 

Já už tam chodit nebudu!
Když se děti na své kroužky těší a užívají si je, pak je všechno v nejlepším pořádku a zvládnout se dá i celkem značný zápřah. Občas se ale někde něco pokazí. Děti bývají unavené, mají špatnou náladu. Starší začnou otevřeně říkat, že na kroužek jít nechtějí, mladší vždycky před odchodem rozbolí bříško nebo hlava. Co s tím?

"Když něco zaskřípe, rodiče mívají tendenci dítě z kroužku rychle stáhnout. To je příliš ochranářský přístup, který k ničemu dobrému nevede. Je potřeba umět dítěti říct: hele, já chápu, že se ti tam teď nelíbí, ale pojďme chvíli zatnout zuby, třeba je to jen nějaká překážka, kterou překonáš. Když vidíte, že si tam vážně nic nenajde, tak v pořádku, zkusili jsme, nešlo to, půjde něco jiného. Kroužky by měly přinášet radost. Ale stejně tak je cennou lekcí do života, když se potomek při srážce s překážkou naučí ji adaptivně zdolat a potom jít dál," říká Radek Ptáček.

Co už je příliš?
Co je optimální počet kroužků, a co už je příliš? Podle Radka Ptáčka neexistují žádné studie nebo tvrdá fakta, o která by se rodiče mohli opřít. "Organizovaný čas by měl mít v životě dítěte prostor přiměřený k času volnému. Takže v případě předškolních dětí by toho času volného mělo být podstatně víc než řízeného, v případě mladších školních dětí se to může pomalu vyrovnávat a u dětí nad deset let, pokud to tak samy chtějí, může být organizovaného času už značná převaha," vysvětluje psycholog Ptáček.

Více na "Rodiče vítáni"