Přesazování žáků

Přesazovat děti, či nepřesazovat? Otázka, která rodičům zvedá krevní tlak. Hlavolam má více řešení

Škatulata hrají leckde. Otázkou je, jak
K přesazování dětí přistupuje každá škola i učitel po svém. A jako obvykle se dá říct, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Někteří učitelé řeší přesazováním problémy ve třídě, kdy některé dvojice štěbetají a jiné si pod lavicí prohlížejí hračky. Nezlobte, nebo vás rozsadím – kdo z nás někdy něco podobného neslyšel?

 Další učitelé s přesuny dětí ale pracují koncepčně. Například Iva Zvárová, která učí druháky na ZŠ v Čerčanech u Prahy, přesazuje děti ve své třídě pravidelně na konci měsíce už od první třídy. Jedním z důvodů je to, že různá místa ve třídě poskytují různépodmínky pro práci.

V neposlední řadě je to jedno z prvních podpůrných opatření, které může pedagog poskytnout dětem, které z jakéhokoliv důvodu potřebují změnit místo ve třídě. V takovém případě je potom většinou lepší přesadit všechny, aby nevznikl dojem, že je někdo přesazován za trest, nebo že někdo jiný musel ‚kvůli někomu‘ opustit místo vedle kamaráda," vysvětluje.

Poznej své spolužáky, poznej sebe
Děti jsou v první třídě prakticky poprvé v situaci, kdy by měly soustředěně a s nějakým výsledkem pracovat. Pokud znají jen jedno místo a jednoho kamaráda, nedokážou posoudit, jestli by jim to třeba někde jinde a s někým jiným nevyhovuje více.

Nic neplatí absolutně
Iva Zvárová věří, že přesazování, pokud se poctivě promýšlí a správně uchopí, může vést ke zlepšení klimatu ve třídě i psychické pohodě jednotlivých dětí. Tvrdí, že děti si brzy zvyknou, a ve druhé třídě už se prý nedočkavě ptají, kdy se zase postěhují. Můžou ale existovat i výjimky? Co když je nějaké dítě úzkostnější? Po dvou třech výměnách, jak tvrdí Iva Zvárová, už je situace odlišná.

Moje osobní zkušenost: Při své celoživotní práci ve školství jsem zaznamenala spoustu situací s přesazováním. V souladu se rčením:"Kovářova kobyla chodí bosa, " jsem zažila u svého syna snad nejhorší možnou variantu. Když můj nejmladší syn začal navštěvovat první třídu, musel sedět každý den nejen pokaždé s někým jiným, ale dokonce i v jiné lavici... Asi v půlce září přišel ze školy domů a smutně prohlásil: "Maminko, každý den jsem se bál, že přijdu do třídy a MOJE místečko bude obsazené.... a DNES  se to stalo!" 

Až do páté třídy seděl s nějakou dívenkou, stejně jako celá třída v lavicích pouze "kluk a holka." Jen třídní živel Ondra seděl pohodlně SÁM! Neumíte si představit, jak mu náš kluk záviděl! Když proběhlo další "rozsazování," zeptala jsem se Ondry, jak je to možné, že sedí vždycky sám, že by to náš Milda taky chtěl, odpověděl mi:"Paní vychovatelko, to musí váš Milda HÓÓDNĚ zlobit, aby mohl sedět sám......"

Více na "Rodiče vítání"