Škola v obýváku(?)

13. únor 2019 | 07.55 |

blog ›

Škola v obýváku(?)

Vzdělávat svoje děti doma mohou Češi už od roku 2005. Zákon rodinám přikazuje, aby pravidelně docházely s dětmi na přezkoušení do kmenové základní školy, kde jsou zapsány. Už ale neřeší, jakou formou se domácí vzdělávání realizuje – zda rodič učí dítě osobně a sám, nebo zda se k tomuto účelu spojí s dalšími rodinami. Zodpovědnost za vzdělání potomků a jejich výsledky nesou nicméně vždy jejich rodiče, a to i když dětí chodí do takzvané komunitní školy, což je organizovaná neformální vzdělávací skupina, která má znaky školy.

Pro většinu lidí vzdělávání rovná se školní docházka. Rostoucí počet rodin v Česku ale učí děti doma. Tak jako rodina Evy Matějkové z Prahy. Zatímco někdo se věnuje svým dětem sám, další rodiny domškoláků tvoří volnější či pevnější uskupení a ve vzdělávání dětí si pomáhají.

"Obvykle nás bývá o dost víc, ale dnes několik dětí zůstalo s nachlazením v posteli," vysvětluje Eva Matějková, která učí děti doma už sedmým rokem. Je to máma tří dětí – sekundána Matyáše, který chodí v Praze do školy a tou dobou tam zřejmě sedí v lavici, páťáka Ondřeje a třeťačky Kláry, kteří jsou s penálem, učebnicemi a sešity připraveni k práci v obýváku domu, kde s rodiči žijí. Dnes k nim přibyly tři další, Jáchym, Sofie a Berta – věkově mezi třetí a pátou třídou.

Každý rodič učí to, co umí
Rodina Evy Matějkové je součástí volného uskupení zhruba deseti rodin s dětmi v domácím vzdělávání, které žijí v okruhu asi dvaceti kilometrů. Jako komunita podobně založených lidí se rozhodli vzdělávání svých dětí sdílet. Každá rodina věnuje některé dny výuce pouze svých vlastních dětí a na další dny pak vypisuje termíny a témata, kdy uvítá i kamarády z dalších rodin.

Dobré výsledky bez písemek a známek
Mají děti z domácího vzdělávání srovnatelné výsledky s dětmi s dětmi, které se učí ve škole? "Chodíme na pravidelná přezkoušení, odkud naše děti odcházejí s výbornými výsledky a hrdé na své pokroky, nejstarší syn v pohodě studuje na osmiletém gymnáziu. Ve škole se hodně času věnuje nácviku psaní a počítání, což s individuální péčí děti zvládnou velmi rychle, takže pak zbývá spousta času na pokusy, exkurze a další akce," vysvětluje Eva Matějková. "Ze začátku může být náročné ustát to, že jste najednou za vzdělání svých dětí zodpovědná úplně sama. Ale když kolem sebe máte komunitu stejně naladěných lidí, pak z vás najednou tlak spadne a užíváte si to, jak vám děti rostou a rozvíjejí se před očima beze stresu z písemek, zvonění, známek. Navíc získají skupinu dobrých kamarádů, se kterými tráví čas, a je pro ně přirozené si pomáhat."