Kunětická hora

Kunětické třešně- POVĚSTI

V době, kdy na Kunětické hoře sídlil pan Vilém z Pernštejna, těžce se mu roznemohl synáček Vojtěch. Rmoutil se proto nejen pan Vilém, nýbrž rmoutily se i děti z krčmy na úpatí Kunětické hory, kde tehdy zůstával chmelař a krčmář Jiřík.

Malý Vojtěch byl hošík velmi milý a laskavý. Častokrát seběhl pod hrad, hrával si s dětmi a brával je i s sebou do hradu. Měl-li cos lepšího k snědku, nezapomněl se s nimi podělit.

Děti denně toužebně vzhlížely vzhůru k bráně, neobjeví-li se v ní snad již Vojtíšek opět uzdraven, a když se dozvěděly, že je těžce nemocen, že ještě velmi dlouho bude trvat, nežli přijde mezi ně, rozhodly se, že ho navštíví samy.

  "Čím ho potěšit, jaký dárek s sebou vzít?" přemýšlely starostlivě jejich mladé hlavy.

Na úpatí hory rozkládal se tehdy sad, v němž se náramně dařilo třešním. Byla právě doba jejich zrání. Třešně byly krásně rudé, šťavnaté a sladké, takže se při pohledu na ně sbíhaly dětem sliny na jazyku. Však se již o nich dověděli špačkové a nedbajíce strašáků, napadali sad. Ty třešně natrhaly děti do košíčku a nesly je darem malému Vojtěchovi.

Nemocný se usmál na návštěvníky, kteří před ním stáli v rozpacích, a když mu podali třešně, s radostí se pustil do jídla. Podivil se lékař, že mladému pacientovi třešně tolik zachutnaly, a dovolil dětem, aby přišli Vojtíška navštívit častěji.

I přicházely děti denně k nemocnému, přinášejíce mu čerstvě natrhané třešně, a nemocný se den ode dne více uzdravoval. Líce mu opět růžověly, krev mu zase v těle hrála, až konečně směl opustit lůžko a vyjít si na dvůr. Brzy nato vyšel i z hradu a oplatil návštěvu krčmářovým dětem.

Na památku jeho šťastného vyléčení a zachránění kunětickými třešněmi konali minorité v Pardubicích každoročně třešňové slavnosti. Tyto sice časem zanikly, byly však několikrát obnoveny. Třešňový sad najdete v podhradí dodnes. Pravda, není už pernštejnský, ale třešně vypadají stejně krásně a nepochybně jsou i ony obdařeny zázračnou mocí.

Kunětická hora je charakteristickou dominantou východočeského Polabí vzniklou třetihorní činností země. Díky své siluetě a monumentálnímu postavení v krajině byla osídlena již v období pravěku. Doloženo je osídlení mladší a pozdní doby bronzové a starší doby železné. Původní kupovitý tvar hory byl narušen v průběhu staletí těžbou kamene a získal ve středověku novou siluetu v podobě kamenného hradu.

Na základě archeologických výzkumů lze říci, že rozsáhlý hradní komplex stál na Kunětické hoře již v druhé polovině 14. století. Šlo o hrad s palácem a hranolovou, původně obytnou věží ve východní části areálu a kruhovou věží v západní části areálu. Vzhledem k rozsahu objektu nelze vyloučit ani skutečnost, že hrad byl královým majetkem. Písemné zmínky o existenci a podobě hradu, se nedochovaly.