Vzdělání a vědomosti

 Rodiče děti neustále tlačí do lepších známek a mnohdy zapomínají na jejich reálné šance na úspěch. A jejich nezdar spolu s vysokými nároky rodičů můžou vést až k tomu nejhoršímu – sebevraždám. Co je ale dostane až do takového stádia, že si sami sobě sáhnou na život kvůli tak vcelku nepodstatné věci? Určitě si vybavíte momenty, kdy jste se báli svým rodičům prozradit, co jste dostali z poslední písemky...

Vzdělání by měly být vědomosti, které člověk vědomě chce, baví jej a váží si jich. Vědomosti z kterých dokáže těžit a rozvíjet sebe i okolí. Vzdělání by neměly být slova k uspokojení učitelů a řádu, z kterého většinu zapomeneme, nebo se učíme proti své vůli a jediné co nám je útěchou je dobrá známka a pochvala že jsme dokázali splnit kritéria.

Mnoho rodičů si nedokáže představit školu bez známek. Někteří rodiče řeknou: "A kvůli čemu by se pak dítě učilo, když ne kvůli tomu, aby dostalo jedničku?" Pokud se ale dítě učí kvůli tomu, aby dostalo jedničku, je to vnější motivace. Systém známkování v dětech umenšuje touhu učit se, z dítěte se stává lovec dobrých známek. A těm, komu se to nedaří, se cítí špatně, poté rezignují a nastává stálý stres a boj dítě – učitel – rodič.

Hodnocení, které je efektivní, je postaveno na popisu konkrétních pokroků a věcí, které je potřeba procvičit. Takové hodnocení dobře informuje rodiče i dítě, může ho posunout dopředu a nestresuje ho. Navíc se dítě nebojí chybovat, což je velmi důležité. Věříme, že "chybami se člověk učí," a proto by za chybu neměl následovat postih ve formě špatné známky.