Josef Váchal - výlety s příběhem

Josef Váchal (23. září 1884 Milavče – 10. května 1969 Studeňany u Jičína) byl český malíř, grafik, ilustrátor, sochař, řezbář a také spisovatel a básník. Josefa Váchala známe jako tvůrce řady velkolepých knih, jejichž byl jediným autorem, ilustrátorem, vyřezávačem liter, tiskařem, vydavatelem, "a pohříchu i čtenářem", jak sám dodával. Místem, kde můžete vstoupit do jeho světa, je Portmoneum – jedinečné muzeum v Litomyšli.

Josef Váchal (1884–1969) byl mysticky založený člověk s vyhraněným a nenapodobitelným pohledem na svět i na výtvarnou práci. Paradoxně i jeho nejznámější díla, tedy například knihy Šumava umírající a romantická, Ďáblova zahrádka či Krvavý román, se dočkaly zaslouženého ocenění až v současné době.

Narodil se v Milavči, vesnici poblíž Domažlic, jako nemanželský syn Anny Váchalové a podučitele Josefa Šimona Aleše, bratrance slavného malíře Mikoláše Alše. S maminkou se záhy odstěhoval do Prahy, ovšem do rodného kraje a na Šumavu se občas vracel. Opakovaně prošel pěšky celou Šumavu, pro grafická díla rád používal papír z tiskárny v Prášilech, občas pobýval u faráře a básníka Františka Kašpara v Nicově u Plánice, z nedalekých Olšan u Nepomuku pocházela jeho žena Marie a do Milavče jezdil se svou pozdější družkou, autorkou četných dřevorytů Annou Mackovou.

Josef Váchal byl muž četných nadání, avšak vynikal zejména jako dřevorytec, grafik a tvůrce krásných knih. Dával si záležet na každém kusu – například kniha Šumava umírající a romantická je výsledkem práce, která trvala tři roky. Váchal osobně vytiskl a svázal jedenáct výtisků. Váchalovým dílem se inspirovalo nakladatelství Paseka; to také nese lví podíl na záchraně nástěnných maleb Josefa Váchala v Portmanově domě v Litomyšli.

Litomyšlský rodák Josef Portman (1893–1968) byl učitel a milovník umění, jehož koníčkem se stalo knihtiskařství. Sám vydal celkem 312 knih, mnohé z nich v jediném výtisku, jiné v nákladu do třiceti exemplářů; těmi pak obdarovával své přátele. Není divu, že se právě Váchal stal jedním z jeho idolů. Portman obdivoval a sbíral jeho knihy a grafické listy, ba dokonce chtěl vytvořit malé muzeum.

Ti dva se postupně spřátelili; v roce 1920 Portman pozval Váchala do Litomyšle a navrhl, aby vyzdobil dvě místnosti jeho domu. Na stropech a stěnách dodnes můžete vidět výsledek čtyřleté Váchalovy práce na vlastní oči: oslnivé dílo, plné fantastických motivů, barev a pozoruhodných motivů, doplněné podobně umělecky laděným vyřezávaným nábytkem. Co kousek, to originál.

Dům je dnes znám jako Portmoneum a sídlí v něm Váchalovo muzeum, přesně tak, jak si to Portman kdysi přál. Chybí dva podstatné detaily: svědectví, jak se v takovém domě Portmanovi bydlelo (obě místnosti prý běžně obýval; v jedné měl skladiště výtvarných děl, v druhé ložnici) a další skvělé momenty jejich spolupráce. Nedlouho poté se totiž Váchal s Portmanem pohádali.

Příčinou bylo tak trochu Portmoneum, i když jiné než to litomyšlské: Váchal totiž v Krvavém románu barvitě popsal nejen Litomyšl, ale i milovníka své tvorby, jenže toho čtenářům představil v podobě škudlivého hraběte Portmona – a právě jeho dům nazval Portmoneum. Portmana se to dotklo a knihu odmítl zařadit do své sbírky. Možná coby pomstu, možná z prachobyčejného škudlilství pak v jednom díle použil Váchalovy tiskařské štočky, aniž by přítele požádal o svolení – a tehdy se zase urazil Váchal. Tak či onak, přátelství byl konec. Zbylo po něm jen Pormoneum, originální malířovo muzeum plné tajemných maleb: krajinek, ďáblů, skřetů, duchů, smrtek a mystických motivů.