Snažíte se zavést do svého života řád, chcete trochu zhubnout, ale stále se nevyznáte v tom, co je v duchu zdravého životního stylu správné a co ne? S výživovou poradkyní Adélou Marečkovou Skoupou jsme si tentokrát posvítili na jeden z nejznámějších dietních mýtů a sice, že večer bychom měli naposledy jíst po 17 hodině. Tak schválně, co myslíte?
1. Proč by se večer nemělo jíst po 17. hodině? Odkud se to vzalo?
"Tato zvyklost se tu objevuje už věky a má své opodstatnění především ve smyslu dostatečně dlouhého lačnění přes noc. A i dnes se k tomuto doporučení vrací mnohé moderní směry výživy. Optimální půst, který bychom měli přes noc tělu dopřát je minimálně 12 hodin, dle některých směrů až 16 hodin, resp. 14 hodin u žen. Lačnění přes noc je pro tělo přirozené a odpovídá biologickým hodinám jednotlivých orgánů. To, zda s lačněním začneme už po 17. hodině či později by se mělo ale odvíjet právě od našeho cirkadiánního rytmu.
Tedy toho, v kolik hodin chodíme spát a v kolik ráno vstáváme.", vysvětluje výživová poradkyně Adéla Marečková Skoupá.
I na to má Adéla Marečková Skoupá odpověď: "Jsou situace, kdy by naopak večer nejíst bylo velkou chybou. Pomineme-li specifické potřeby stravování např. u vrcholových sportovců či osob pracujících na směny, můžeme se i v běžném životě setkat se situací, kdy je večerní jídlo na místě. Vše se odvíjí nejen od toho, co nás ještě večer čeká, ale také od toho, co máme za sebou. Jídlo a spánek jsou základem pro regeneraci organismu, a proto si tělo vyčerpané stresem, pozitivním v podobě cílené fyzické zátěže či negativním v podobě psychického vypětí, zaslouží krom spánku také dostatečný přísun živin v podobě vyvážené stravy."
"Rozumnější, než stanovovat konkrétní hodinu je doporučit pravidlo, které popisuje odstup mezi posledním jídlem a spánkem, a posledním jídlem a následujícím jídlem další den. Jezme nejpozději cca tři až čtyři hodiny před ulehnutím do postele. V odlišnou dobu bude večeřet tzv. "sova", v jinou "skřivan". Právě chronotyp je to, co může velmi smysluplně určovat načasování večeře i ostatních denních jídel. To, zda jsme nočním ptákem či raním ptáčetem, může určovat načasování všech činností dne. Cirkadiánní rytmus, tedy jakési vnitřní biologické hodiny, je rozhodně dobré respektovat", upřesňuje odbornice.
"Večeře by měla být jídlem vyváženým, obsahující všechny makroživiny, tj. bílkoviny, tuky i sacharidy. Pokud bychom si měli na něco večer dávat pozor, jsou to právě sacharidy – přílohy v podobě rýže, těstovin, brambor, pečiva apod. Není ale rozumné zcela je vynechat. Rozhodně bychom neměli zapomínat na bílkoviny, ať už v živočišné či rostlinné podobě. Tuků se někteří bojí zcela zbytečně. S rozumem i ty zařazujme do večeře dostatečně. Nastavení živin je ale velmi individuální", doporučuje Adéla Marečková Skoupá.
"Pokud bychom chtěli podobné situace řešit systematicky, museli bychom nejprve zvážit, zda nám vůbec večerní sportování vyhovuje. Pokud tíhneme spíše k večernímu chronotypu, tzv. "sově", pak je sport i pozdější plnohodnotná večeře na místě. I přesto je dobré večeřet alespoň 2 hodiny před ulehnutím. Pokud půjdeme proti nastavení našich biologických hodin a budeme sportovat později večeř i přesto, že jsme dominantními skřivany, pak nám sport a ani sebedokonalejší večeře nesedne a dlouhodobě nepřinese žádný užitek", uvádí, co dělat odbornice.
"Na večeři to často vůbec nestojí. Hubnutí je velmi komplexní proces, kde strava jistě hraje jednu z dominantních rolí, ale klíčové mohou být zcela jiné momenty. Pokud se ale přesto zaměříme na večeři, pak v první fázi vyřešme načasování, stanovme si, zda jsme sovou či skřivanem a podle toho určeme přibližný čas večeře. Následně si dejme alespoň 12hodinový půst do dalšího dne. S porcí je to logicky velmi individuální, pomůckou ale může být doporučení, které říká, že večeře u běžně náročného dne by měla být cca polovinou až dvěma třetinami pomyslného oběda. Toto berme ale velmi s rezervou, každý máme velmi rozlišné podmínky a tedy i potřeby přísunu živin",