Tipynakazdyden | Trapasy pana Pavlíka

Pan Pavlík se chystal do Brna na setkání s přáteli. Podle plánu, kdy alkohol poteče proudem, nechal auto raději v garáži. Rozhodl se, že na sraz pojede po mnoha letech autobusem. Těšil se jako malý kluk a plný očekávání ukládal věci a pivo v plechovkách do cestovní tašky.

Na autobusovém terminálu vyhledal číslo nástupiště, odkud autobus odjede. "Kam to bude, pane?" , oslovil jej řidič. "Jednou Brno," odvětil Pavlík a už se rozhlížel, které místo bude nejpohodlnější. S jízdenkou v puse, těžkou tašku držíc oběma rukama před sebou, postupoval do zadní části autobusu. Najednou se jeho zrak setkal s pohledem dámy v letech s pečlivě vyčesanými vlasy do drdolu. Pavlík, ješitný chlap s gestem světáka, vhodil svůj bágl do úložného prostoru nad její hlavou.

"Ááááu!!!" vykřikla paní, chytla se za hlavu a snažila se upravit již tak poničený drdol. "Moc se omlouvám, jéžiš, paní, jste v pořádku?" , koktal Pavlík a snažil se nešikovnými prsty pomáhat upravit účes. "Ještě jednou se vám moc omlouvám, je mi to tak trapné," mumlal a na druhý pokus chtěl cestovní tašku umístit opět nad její hlavou. "Áááááááááááu," rozléhal se autobusem znovu nářek dámy. Zkoprnělý pan Pavlík nechápavě civěl do prostoru nad hlavou nešťastnice. Teď už na nic nečekal, popadl tašku z jejího klína a bez omluvy, která byla v tomto okamžiku zcela zbytečná, prchal do přední části autobusu. Za pohrdavých pohledů dalších cestujících se posadil na sedadlo za řidiče. Jeho největším přáním bylo, aby se propadl do země, pokud by to šlo. "To nikdo nepochopí, já jsem takovej vůůůůůůůůůůůl!!! Mohlo mě hned napadnout, že ten úložnej prostor nemá dno!!!!"

S nepříjemnou pachutí trapné události opouštěl autobusové nádraží Na Zvonařce v Brně. "Ahóóój, tebe jsem už dlouho neviděl!",  zvolal pár metrů před ním usměvavý pán a zeširoka mával rukama. "Ale pane, já vás vůbec neznám!" , řekl rychle Pavlík. "S tebou se nikdo nebaví," uzemnila  ho odpověď kolemjdoucího. "Já mluvím s pánem co jde za vámi...."

"To se mi zase něco povedlo", pomyslel si Pavlík při vstupu do penzionu na brněnské přehradě, kde se měl setkat s přáteli. Najednou měl pocit, že ve vestibulu zahlédl kamaráda Járu, nesoucího bednu plnou piv. "Že ti to rozkopu!", křičel Pavlík a náznakem kopal do přepravky s lahvemi. Překvapený muž se vyděšeně na agresora otočil, ale kamarád Jára to bohužel nebyl...

Příběh opět nyní po delší době zveřejňuji. Blanka