Čtení na každý den
Každý den si musíme hezky užít a mít radost i z maličkostí...
Výlet na hrad KLENOVÁ za Kryštofem Harantem
5. srpen 2022 | 07.22 |
Osud si s panem Harantem krutě zahrál: zatímco okolnosti jeho smrti a přesné datum i s řadou znepokojujících detailů známe dokonale, o jeho narození nevíme kromě letopočtu 1564 nic. Známe však místo: hrad Klenová poblíž Klatov, místo s jedinečným výhledem na Šumavu a zároveň sídlo Galerie Klatovy / Klenová, kde se doslova na každém kroku setkáte s moderním výtvarným uměním.
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/vylety/na-hrady-a-zamky/vylet-na-hrad-klenova-za-krystofem-harantem
Muž mnoha profesí a zálib
Kryštof Harant byl typický renesanční člověk: nebyl jen hudební skladatel, ale také politik, ekonom, vojevůdce, cestovatel a spisovatel. Byl tělesně zdatný, získal dobré vzdělání, byl inteligentní, vtipný a umělecky nadaný. Ve dvanácti letech se stěhoval do Innsbrucku a tam, na dvoře arciknížete Ferdinanda II. Tyrolského, pak získával zkušenosti v té nejlepší škole mladých dvořanů.
Po otcově smrti se musel ujmout správy rodinných statků, ale zároveň se účastnil protitureckého válečného tažení. Snad právě tehdy se probudily cestovatelské vášně a touha lépe poznat země, obývané Turky. Na jaře 1598 tak v doprovodu svého švagra, rytíře Heřmana Černína z Chudenic, se přes Bavorsko, Tyroly, Itálii, Krétu a Kypr vydal na pouť do Svaté země. Historie jejich putování je dobře známá, protože o těchto cestách Kryštof Harant po návratu sepsal cestopisy. Už tehdy byly velmi populární a dnes patří do zlatého fondu českého renesančního písemnictví.
Konec dobrodruha
Na kariéru hudebního skladatele došlo až v další fázi života Kryštofa Haranta, a sice když opustil habsburské diplomatické služby a žil na hradě Pecka, který získal druhým sňatkem. Založil zámeckou kapelu a komponoval; z jeho tvorby se zachovala kompletní katolická mše Missa Quinis Vocibus (Pětihlasá mše) a dvě motteta. Jedno z nich prý Kryštof Harant pod dojmem silného náboženského zážitku sepsal přímo v Jeruzalémě.
Jenže pak přišel rok 1618, kdy Kryštof Harant přestoupil k víře podobojí a aktivně se zapojil do stavovského povstání; velel dělostřelbě při obležení Vídně a na dvoře zimního krále Fridricha Falckého působil jako královský dvorní a komorní soudní rada a prezident České komory. To bohatě stačilo k tomu, aby byl roku 1621 přímo na Pecce zatčen a v soudním procesu společně s dalšími českými pány odsouzen ke ztrátě majetku i života.
Staroměstské divadlo smrti
Poprava se konala 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze a jejím svědkem byl i Kryštofův dávný přítel a druh z cesty do Palestiny Heřman Černín, zde v roli staroměstského císařského hejtmana. Ten se totiž mezitím stal horlivým katolíkem a účastnil se bitvy na Bílé hoře – samozřejmě na té správné straně.
A osud si hrál dál: zatímco tělo Kryštofa Haranta bylo pohřbeno do kostelní hrobky na hradě Pecka, vdova Anna Salomena Harantová se záhy provdala. Jejím mužem se nestal nikdo jiný než "převrhelec" Heřman Černín – a aby toho nebylo málo, sama přestoupila ke katolictví a děti, které měly být podle přání Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic vychovávány ve víře podobojí, svěřila do rukou jezuitů.
Chudák pan Harant!
