Čtení na každý den
Boskovický hrad
Původně raně gotický hrad, pobořen vojsky Jana Lucemburského. Následně opakovaně obnoven a znovu vyvrácen. Roku 1418 dobyt husity. K významné renesanční přestavbě došlo v polovině 16. stol. Od roku 1690 rozebírán na stavbu zámku a jiných budov.
O Boskovicích se psal jeden z nejvýznamnějších moravských panských rodů, který měl v erbu sedmizubý stříbrný hřeben v červeném poli. O vzniku hradu i domnělém praotci rodiny Boskoviců existuje pověst, zachycená již Bartolomějem Paprockým z Hlohol v Zrcadle slavného markrabství moravského z r. 1593. Jejím jádrem je vyprávění o ptáčníku Velenovi, jemuž moravský markrabě udělil lénem krajinu, kde byl později vystavěn hrad Boskovice.
Podle hradu se psal již v r. 1222 Jimram z Boskovic. Původní boskovický hrad byl menší raně gotickou opevněnou stavbou západně od pozdějšího hradu, z níž se zachovalo hlavně základové zdivo palácové části a stopy opevnění – příkopy a valy. Tento malý hrad byl pobořen r. 1312 vojskem krále Jana Lucemburského, když se vzbouřil Arkleb z Boskovic (1292–1342); byl však ve 20. letech 14. století znovu postaven.
Boskovický hrad byl znovu vyvrácen na konci 14. století za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem a dnes se z něho zachovaly pouze nepatrné zbytky. Zbořený hrad i Boskovice koupil od Tasa z Boskovic Heralt z Kunštátu, který patřil ke královskému dvoru, kde rozhodoval spor mezi oběma markrabaty. Markrabě Jošt mu dal souhlas k vybudování nového hradu.
Heralt z Kunštátu zahájil jeho výstavbu před r. 1398. Na místě původního raně gotického hradu vybudoval pouze předsunutý strážní objekt a stavbu vlastního hradu začala východně odtud, na místě vhodnějším pro rozsáhlejší a nedobytnější objekt. Heraltův hrad zaujímá ústřední část dnešního areálu. Jeho nepravidelný tvar vymezuje plášťová zeď, k níž zvenčí přiléhá na severovýchodě vstupní brána. Na jižní straně byl vystaven obytný palác, doplněný na východě a západě věžemi. K prostorám prvního patra náležel hlavní sál s charakteristickou obkročnou klenbou. Hradní celek vytvářel jednolitou hmotu, neboť plášťová zeď, palác a věže se výškově mnoho nelišily. Pro způsob výstavby, příznačný pro dvorské stavitelství Václava IV., a zvláště pro tvarosloví částečně zachovaných kamenických článků hradního sálu byla stavba připisována přímo Václavově dvorské huti. Nasvědčovaly by tomu i vztahy Heralta z Kunštátu k Lucemburkům.
hrady.cz/img/ltrv.gif">V r. 1418 drželi hrad Boskovice Boček a Viktorín z Kunštátu, v r. 1424 se jej i s předsunutým strážní objektem zvaným Bašta zmocnili husité. R. 1434 vlastnil boskovické panství pozdější český král Jiří z Poděbrad († 1471). Ten si chtěl rod pánů z Boskovic zavázat, a proto v r. 1458 postoupil hrad zemskému hejtmanu Vaňkovi z Boskovic († 1465). Tím se tedy opět dostal do držení rodu, který jej založil. Pánové z Boskovic vlastnili pak hrad až do r. 1547.
Xaverovi z Ditrichštejna.
Hradní stavba již Ditrichštejnům nevyhovovala, a proto začali budovat nákladnou zámeckou rezidenci poblíž středu města, za radnicí. Na tuto stavbu však používali zdivo hradu, takže už r. 1707 byla značně pobořena vyhlídková věž a bašta.Přesto však byl hrad i nadále obýván (do r. 1729) a dokonce i opravován. V r. 1706 byly například vybudovány před vstupem do hlavní brány rozsáhlé konírny a před nimi příkopy naplněné vodou.Podle zachované veduty se hrad tyčil na nezalesněném kopci, měl charakteristické věže a hradní kapli a byl opevněn hradbami. Do r. 1733 byla na hradě vrchnostenská kancelář; pak byla převedena do nového zámku. V důsledku ztráty své funkce hrad chátral. Na správcův rozkaz byla stržena hradní střecha na zdivo pro vrchnostenské stavby ve městě i v okolí.
Vlivem neustálého rozebírání zdiva i v 19. století zmenšil se areál hadu na minimum. Dochované zříceniny byly zajišťovány v r. 1929 a po sesutí zdiva paláce znovu v r. 1942. Systematické stavební zabezpečovací úpravy započaly však až po r. 1945, po zestátnění hradu. Byla upravena renesanční brána v předhradí a hláska byla adaptována pro lapidárium a vstupní síň.
Z nepatrných zbytků původního zdiva si těžko můžeme učinit představu o někdejším vrcholně gotickém a renesančním hradě. Mohutné hradební zdi jsou jen kulisou propadlých stropů a kleneb, které připomínají dobu rozkvětu hradních sálů a prostor. V hořejším rohu brány se dochovala jediná dřevěná kladka, která je posledním zbytkem někdejšího padacího mostu, jenž vedl přes příkop, dnes zcela zasypaný. Po levé straně hradu byla hlásná věž se střílnami i s cimbuřím. V nádvoří zříceniny jsou zachovány tři polozasypané brány s erby držitelů hradu. V přízemí byly zbrojnice a věznice i proslulá hladomorna, hluboká 15 m, která je dnes úplně zaházená sutinami. Z hradních zajímavostí je třeba zmínit se i o studni, která je hluboká 96 m a má výbornou pitnou vodu, jež se čerpá šlapacím kolem. Studna je dodnes v provozu. Úvodní expozice ve zmíněném lapidáriu nás seznamuje s historií objektu, jeho vznikem, slávou i úpadkem s přihlédnutím k významným událostem i osobnostem.
Boskovicové patřili v 15. století k nejvýznamnějším panským rodům na Moravě a zastávali významné hodnosti a úřady. Jeden z nich, Vaněk Letovický z Boskovic, proslul r. 1453 řečí na obranu Moravanů. Po něm držel rodový majetek jeho syn Václav (od r. 1465), který se jako nejvyšší komorník olomouckého zemského soudu zasloužil o to, aby zápisy do zemských desk byly psány česky, a nikoli jako dosud latinsky. Významnou politickou postavou se stal Jaroslav z Boskovic (1452–1485), tajný rada a kancléř uherského krále Matyáše Korvína. Jeho závratnou kariéru zmařilo nařčení ze zrady; Jaroslav z Boskovic byl ve Vídni na dnešním Lobkovickém náměstí v r. 1485 sťat a pohřben ve svatoštěpánském kostele. Jeho bratr Ladislav Velen z Boskovic (1455–1520), jeden z nejvzdělanějších šlechticů své doby, který opustil vysoké církevní úřady, aby se mohl ujmout správy rodového majetku, vystavěl kostely v Boskovicích a v Chornici, radnici v Boskovicích a zámek v Moravské Třebové, kde ponejvíce přebýval. Boskovickému kostelu věnoval iluminovanou Boskovickou bibli z let 1414–1417, uloženou dnes v Univerzitní knihovně v Olomouci. Osudy posledních Boskoviců již nejsou spjaty s jejich rodovým sídlem, ale s jinými zámky, zejména s Černou Horou, Bučovicemi a Moravskou Třebovou.
Už víte, kam si udělat výlet s dětmi o prázdninách?
