Americká škola očima české maminky

Lukáš a Lucie Pospíchalovi odjeli do USA v roce 2011 jako mladí manželé po vysoké škole. Chtěli tu rok pracovat a pak se vrátit domů. Místo toho ale dosud žijí ve státě New Jersey, v malém městě Rutherfordu, kousek od New Yorku. Lukáš pracuje na Manhattanu jako manažer marketingu. Lucie, vzděláním učitelka němčiny a latiny, je doma a věnuje se dětem, jedenáctileté Anežce a devítiletému Matoušovi. A takto popisuje, jak to ve škole Anežky a Matouše chodí.

Na rozdíl od rodičů imigrantů, kteří jsou velmi ambiciózní, průměrní američtí rodiče vzdělávání dětí tolik neprožívají. Mobilizují se jen, když mají pocit, že se jejich dítěti nějak ubližuje.

Děti imigrantů jsou obecně v naší škole ty úspěšnější. Ve školním programu Gifted and Talented určeném talentovaným dětem je imigrantských dětí většina. Jejich rodičům většinou hodně záleží na tom, aby děti ve škole prospívaly, a hodně se jim věnují. Tradičnější americká rodina si víc potrpí na to, že děti sportují. Objížděním různých zápasů často tráví víkendy. Na rozdíl od rodičů imigrantů, kteří jsou velmi ambiciózní, průměrní američtí rodiče vzdělávání dětí tolik neprožívají. Mobilizují se jen, když mají pocit, že se jejich dítěti nějak ubližuje.

Naše spádová škola
Rutherford má dvacet dva tisíc obyvatel a jsou tu dvě základní a dvě střední školy. Dětí chodí do bližší, spádové školy. Základní škola má tři ročníky, jinde třeba ale může mít i čtyři. Střední školy dříve měly pět ročníků každá a do každé chodily děti z bližší části města. Teď ale jedna poskytuje výuku ve třech nižších a druhá ve dvou vyšších ročnících a chodí do nich postupně děti z celého města. Školy, kam chodí naše děti, jsou veřejné, neplatí se žádné školné. Soukromé školy tu moc rozšířené nejsou, jen okrajově existují křesťanské školy a drahé soukromé školy, takzvané charter schools. Ale ty znám jen z doslechu.

Technologie, technologie!
Technologie jsou v americké škole všudypřítomné. Moje děti nemají mobil, ale starší dcera se už bez ipadu neobejde. Všechny úkoly jsou už od 4. třídy na počítači, žádná tužka a papír. Učitelé mají své webové stránky, kam dávají materiály, které děti musí shlédnout. Vše se jede přes počítač. Problém je podle mě v tom, že když dítě sedí u počítače, tak nemáme přehled, na co se tam vlastně dívá, kam ho to táhne. Anežka už umí mazat historii, takže to ani nezjistíme. Nemůžeme nad ní pořád stát a kontrolovat ji.

Známkování, vysvědčení: první tři roky je to lážo plážo
Matouš ještě známky nedostává, první tři roky základní školy je to celkem lážo plážo. Anežku už známkují a musí se doma učit na testy. Učitelé ukládají známky na internet, takže rodič hned vidí, jakou známku dítě ten den dostalo. Dítě má svůj přístup do systému, a rodič taky svůj. Škola hlídá, jestli se rodič na známky chodí dívat, jestli má o prospěch dítěte zájem. Já jsem tam moc nechodila, protože moje děti mají známky dobré, a hned mi přišla pobídka ze školy, abych se do registru dcery dívala častěji. Známkuje se leccos, včetně domácích úkolů. Horší známka je i za to, když něco děti odevzdají pozdě.

Úoveň školního stravování a obecně kultura jídla velice nízká. Když vidím, co je třeba k jídlu na školních večírcích jako je Halloween nebo na sv. Valentýna, je to hrůza. Jsou tu samozřejmě i lidé, kterým záleží na tom, co jejich děti jedí, ale většina o to spíš nedbá a cpou do dětí čipsy.

Článek mě zaujal v tématu školství ( Škola rodičům otevřená) - rubrika  Zahraniční inspirace.