Echinacea

Echinacea - co je to za rostlinu?

Echinacea je rostlina druhu Asteraceae, která se přirozeně vyskytuje pouze v písčitých oblastech jihovýchodní části Severní Ameriky. Charakteristické květy echinacei lze tedy nalézt v Apalačských horách, Skalistých horách a Velkých jezerech. Poměrně snadné pěstování echinacei díky nízkým nárokům na půdu ji v posledních sto letech proslavilo i v Evropě.

Jako zajímavost stojí za zmínku, že název rostliny pochází z řeckého slova "echinos", což doslova znamená ježek. Podíváme-li se pozorně na stavbu květu echinacei (tu v přírodě potkáváme nejčastěji), můžeme spatřit 12 až 20 špičatých fialových okvětních lístků, které připomínají toto zvířátko. Okvětní lístky květů echinacei vybíhají radiálně z kuželovitého středu.

Je Echinacea trvalka?

Echinacea je vytrvalá rostlina, která kvete od června do října – tehdy se sklízejí semena echinacey. Chcete-li prodloužit dobu květu echinacey, pravidelně odřezávejte odkvetlá květenství. Kořeny echinacey se sklízejí koncem podzimu ze 4letých rostlin.

Co byste ještě měli vědět o Echinacei? Je plně mrazuvzdorná. Vyznačuje se tuhými a drsnými stonky, které někdy dorůstají délky až 1,5 metru. Za zmínku však stojí, že i přes své velké rozměry se Echinacea neskládá, takže nevyžaduje další podpěry. Listy echinacey, 20 cm vysoké, jsou intenzivně zelené barvy a jsou na rostlině uspořádány v přímé linii.

Echinacea – původ

Objeviteli a průkopníky v pěstování echinacei byli indiáni žijící v Severní Americe, kteří patřili ke dvěma různým kmenům. Indiáni z kmene Rodina Comanczů používala echinaceu jako lék na úlevu od bolesti (včetně bolesti zubů a krku), zatímco indiáni ze Siouxů používali echinaceu nachovou jako lék proti vzteklině a různým typům zánětů. V přírodní medicíně našla Echinacea své uplatnění také jako přípravek na pomalu se hojící rány, hadí uštknutí, popáleniny nebo otravy jídlem.

Echinacea se v Evropě objevila asi před 100 lety, kvůli prvním evropským osadníkům, kteří dříve okupovali území Ameriky. Vzhledem k tomu, že neměli přístup k léta hojně využívaným léčivým rostlinám na našem kontinentu, začali využívat indické suroviny, které si s sebou do Evropy přivezli. Ve 20. a 30. letech minulého století se echinacea stala populární v Německu, Anglii a Francii jako prostředek k imunizaci a regeneraci organismu po nemoci. Postupem času, kdy se v medicíně začaly používat sulfonamidy a antibiotika, význam echinacey mírně poklesl, ale od 90. let 20. století prožívá svou renesanci a je opět horlivě využívána v bylinářství.

Echinacea - odrůdy

Dosud bylo popsáno 9 různých druhů Echinacei, ale pouze tři z nich byly použity ve farmacii a medicíně. Jedná se o Echinacea purpurea (latinsky Echinacea purpurea), Echinacea bledá (lat. Echinacea pallida) a Echinacea úzkolistá (latinsky Echinacea angustifolia).

Echinacea – chemické složení

Surovinami používanými v medicíně a farmakologii je Echinacea a bylina Echinacea úzkolistá. Tyto rostliny obsahují četné chemické sloučeniny, které jsou zodpovědné za jejich jedinečné léčivé vlastnosti. Tyto zahrnují:

● kyselina caffeoylvinná, což je derivát kyseliny kávové. Má protizánětlivé, antiaterosklerotické, bakteriostatické a aktivující imunitní systém;

● glykosidy;

● flavonoidy ve volné i glykosidicky vázané formě včetně luteolinu a apigeninu, které jsou protizánětlivé a utěsňují krevní cévy;

● éterický olej (až 0,32 %);

● polysacharidy, např. xyloglukan s antioxidační aktivitou;

● aktivní polyacetyleny;

● pyrrolizidinové alkaloidy;

● alkylaminy a alkylamidy.