Kdy dítěti pořídit zvířátko

Dřív nebo později je snad každý rodič konfrontován touto charakteristickou prosbou svého potomka: "Táto, mámo, já chci domů zvířátko." Ne vždy je možné škemrání o nového člena rodiny vyhovět, ale vždy stojí za to zvážit všechny klady a zápory toho, co by přinesla skutečnost, když dítěti vyhovíte.

Obecně vzato, ať už se totiž rozhodneme nakonec pořídit do rodiny jakékoliv zvíře, musíme si plně uvědomit,kolik času bude vyžadovata zda si ho opravdu dokážeme najít.

Není to přitom jen čas, který s ním strávíme třeba na procházkách, ale zároveň čas, který musíme též věnovat jeho výchově – jde-li o psa, kočku atd. Jestliže nám takový pes přeroste přes hlavu, můžeme způsobit velké problémy celé rodině. A to jistě není cílem. Je tedy více než nutné dopředu zvážit, zda jsme ochotní pořídit si domů vlastně takové další "dítě". Ono i zvíře vyžaduje pozornost, chce si hrát, mazlit se, je nutné o něj pečovat, dbát na jeho hygienu. Zanedbatelná není ani finanční stránka. Je třeba zvážit, zda najdeme v rodinném rozpočtu peníze na veterinární péči – pravidelnou, ale i v případě nutnosti akutní. Operace či jiné komplikace, které se jakémukoliv zvířeti mohou přihodit, jsou totiž téměř vždy zásahem do peněženky v řádu tisíců korun.

 Zvíře, dítě a jeho vývoj

 Odborníci se shodují, že chování zvířete jako domácího mazlíčka podporuje zdravý rozvoj citové složky dítěte. Pokud zvíře vyrůstá s dítětem od miminka, vzniká mezi nimi silná vazba, která se dále rozvíjí, protože dítě získává od nejútlejšího věku cit pro potřeby jiné bytosti. Je však třeba mít na paměti, že i v tomto případě platí, že rodič jde dítěti příkladem a učí ho o zvířecího člena domácnosti pečovat (samozřejmě s ohledem na věk dítěte). Prakticky to znamená, že nejprve dítě pečuje o mazlíčka společně s rodičem, časem získává návyky k péči o zvíře samostatně.

Dítko tak brzy naučíme, že se pes nebo kočka netahají za uši, protože je to bolí. Naučí se též, že miska s krmivem pro zvířata je jen jejich a že se z ní nejí. Důležité je dítě vést k tomu, jak se ke zvířatům chovat. Dobře vedené dvouleté dítě je pak už schopné chápat určité věci. I tak je ale třeba vždy sledovat, co zvíře a dítě dělají, jak se k sobě chovají!

Výčet kladů tím však nekončí. Je zkušenostmi dokázáno, že kontakt dítěte se zvířetem působí antistresově, navíc se dítě učí i jeho existencí zodpovědnosti. Uvědomuje si, že má před sebou tvora, který je na něm závislý. Musí mu dát najíst, jestliže se jedná o psa, tak ho i vyvenčit. Některé poznatky poslední doby odhalují to, že děti, které žijí od narození v domácnosti se psem či kočkou, netrpí tak často alergickými onemocněními. Pozor však – není to pravidlo!

Na každý pád, neznamená to, že zvíře musí být doma hned po narození dítěte. Lze ho samozřejmě pořídit v jakémkoliv pozdějším věku potomka. A poněvadž pro rozvoj citové složky dítěte jsou nejvhodnější savci, nikoho asi nepřekvapí, že nejrozšířenějšími mazlíčky jsou psi a kočky. Jelikož jich ale existuje velké množství plemen, určitě nezaškodí si dopředu jasně promyslet, jaké plemeno bude pro nás to nejlepší.

Pořídit si velkého psa, kterým omráčíme okolí, může být husarským kouskem, ale žijeme-li ve městě, v bytě (a to ne vždy velkém), bude takové soužití brzy trápením pro všechny účastníky. Nehledě na to, že velkého psa malé dítě dlouho nebude zvládat venčit, protože ho prostě neudrží. Stejné je to i v případě, že bychom uvažovali nad nějakým psím bojovým plemenem. Jestli nemáme dost času se takovému psovi dostatečně věnovat, trénovat ho a dát mu výcvik, měli bychom své přání (případně přání našeho dítěte) přehodnotit ve prospěch jiného plemene. Případně zvážit – zda by nebyla lepší k chovu do bytu kočka. Ta učí všechny své "spolubydlící" respektu ke svobodě druhé bytosti, což je pro vývoj nejen dítěte také užitečné.