Čtení na každý den
Každý den si musíme hezky užít a mít radost i z maličkostí...
Velikonoční půst a jiné tradice
4. březen 2024 | 07.04 |
Nejvýznamnější křesťanské svátky se v České republice pojí s množstvím lidových zvyků a tradic. Po masopustních rejích a zábavách přichází na řadu velikonoční půst a množství zvyků připomínajících blížící se konec zimy a příchod toužebně očekávaného jara.
Čtyřicetidenní půst začíná každoročně Popeleční středou a trvá do Bílé soboty. Letos toto období vychází na 14. února až 28. března 2024. Jestliže se letos rozhodnete tradiční půst zkusit na vlastní kůži, nebude to znamenat, že se budete muset trápit hlady – podle tradice by se měl člověk vyhýbat potravinám živočišného původu: masu, masným výrobkům, vajíčkům a mléčným výrobkům. Přísnější pravidlo zahrnuje do "zakázaných" potěšení i kávu, cigarety, alkohol a sladkosti. Nejpřísnější býval post na Popeleční středu, kdy praví křesťané nejedli a pili jen vodu.
Lidová tradice ukládala ženám, aby v tento den nepraly prádlo, protože by zůstalo po celý rok stejně špinavé. Muži si nezřídka zavdali kořalky, která je následující léto měla ochránit před komáry. Ženy chodily po vesnici s vařeným mýdlem v hrnci a hledaly muže, kteří se ještě neprobrali z masopustní zábavy. Těm pak natíraly tváře. Muži se mohli z ponižující situace vyplatit – za vydělané peníze si pak ženy zakoupily sladký likér a společně jej vypily... Dalším zvykem bývalo "hledání ztraceného masopusta". Po vsi chodil směšně oblečený člověk se svítilnou a sugestivně hledal ztracený masopust. Tam, kde mu dovolili vejít do stavení, prohledal všechny kouty a domácí jej pobaveně pozorovali. Poté mu věnovali zbytky z masopustních hodů.
Postní období: co se jí během půstu a co vařit
Již jsme si vysvětlili, co bylo během postu zakázané. Co by ale měl člověk jíst, aby půst neporušil? Naši předci v tomto období hojně jídávali polévky, brambory, luštěniny, kaše, různé placky, chléb, kysané zelí, kořenovou zeleninu a obiloviny. Základem postního jídelníčku jsou tedy vařené obiloviny, luštěniny, pučálka, celozrnné pečivo, vařená zelenina, kvašené zelí, bylinky, brambory, rýže, těstoviny nebo oříšky a zavařeniny. Mastit se může olejem, a kdo přísný půst nedodržuje, může i slaninou nebo sádlem. Hlavní smysl půstu je ale odříkání (zřeknutí se postradatelných požitků ve prospěch rozvoje ducha). Zajímavostí je, že neděle se do půstu nepočítá. V neděli si můžete malinko dopřát, ale z masa se může jíst maximálně ryba.
Doporučit můžeme například hrachovou kaši, čočku na kyselo, bramborové placky, jáhlovou nebo ovesnou kaši s ovocem, fazolovou polévku, bramboračku, zeleninové rizoto, vegetariánský boršč, těstovinový salát, kočičí tanec (kroupy s čočkou), grenadýrský pochod se zelím, krkonošské kyselo nebo jahleník.
K pití je nejlepší obyčejná voda, přidat do ní můžete i kapku citrónu. Vhodný je také neslazený čaj nebo čaje bylinkové.
Nejpřísnější dny velikonočního půstu
Mezi nejpřísnější dny postního období patřila Popeleční středa na jeho začátku a Velký pátek na jeho konci. V tyto dva dny křesťané jedli málo nebo vůbec. Zpravidla se jednalo o jedno jídlo denně, a to pouze o chléb s vodou.
Postní doba ovšem neznamená, že by byl konec veškeré zábavy a lidé měli sedět doma. Zvláštních bylo šest neděli před Velikonocemi, které mají svá jména: první z nich je Černá neděle anebo Liščí. V některých krajích se ženy oblékaly do černých šatů, jinde v tento den děti nacházely na zahradě preclíky, které tam v noci "poztrácela" liška. Druhá postní neděle se nazývá Pražná. Připomíná tak postní jídlo zvané pražmo, které se hojně jídávalo. Kýchavá neděle je třetí v pořadí. Lidé si navzájem přáli, aby nekýchali, neboť kdysi se mělo za to, že kýcháním začíná mor. Čtvrtá neděle je Družební. Mládež se scházela na návsi a doma se pekly plněné koláče. I dnes je dobře známá předposlední postní neděle zvaná Smrtná. Právě tento den se vynáší smrtka neboli Morana za ves, kde se hází do vodních toků, popřípadě se pálí. V Moravském krasu existuje Smrtní jeskyně, kam Moranu odkládali obyvatelé Vilémovic. Další známou nedělí je Květná, kdy se slaví památka vjezdu Ježíše Krista do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali čerstvými ratolestmi ze stromů a házeli je na cestu. Světí se kočičky a peče se beránek.
Postní neděle a jejich tajemství
Barevné Velikonoce, konec půstu a velikonoční pochoutky
Po období odříkání se se začátkem Velikonoc blíží i konec půstu. Ten vrcholí Velkým pátkem a končí Bílou sobotou, dnem před Velikonoční nedělí. Celý týden byl však ve znamení barev, po kterých byly pojmenovány jednotlivé dny. Začínalo se Modrým pondělím, dnem, kdy se nemělo příliš pracovat. Rozbité věci se měly opravit, neopravitelné vyhodit. Šedivé úterý bylo ve znamení úklidu, kdy se vymetaly pavučiny. Na Zelený čtvrtek se připomíná Ježíšova poslední večeře se svými učedníky. Název vznikl nejspíše přesmyčkou původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek). Není na něm tedy nic zeleného, ovšem stále se drží zvyk jíst na Zelený čtvrtek špenát. Bílá neděle je posledním dnem velikonočního týdne a její název je odvozen od barvy roucha, které v tento den naposledy nosili nově pokřtění křesťané.
S koncem půstu byl čas opět si dopřát nejrůznější pochoutky. Po období půstu přišel opět čas hojnosti. K typickým velikonočním pokrmům patří například kopřivová nádivka, mazanec z kynutého těsta nebo piškotový beránek s cukrovou či čokoládovou polevou. Na Moravě nemůže chybět velikonoční šmigrustovka, speciální polévka spojená s velikonoční koledou. Velkou sladkou pochoutkou jsou také jidáše potírané medem a smažené boží milosti obalované v cukru.
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktuality/cesko-a-velikonocni-tradice
