Tipynakazdyden | Noční návštěva

  Manželé Hubáčkovi bydleli na konci vesnice v bývalém hostinci, kterému se říkalo "Spálená hospoda". Vytvořit ze zchátralého objektu krásný a útulný domov je stálo nemálo úsilí a především spoustu financí. Velkou pýchou paní Věry byla zahrada v anglickém stylu se spoustou různobarevných růží.I když bydleli na samotě, nezamykali a to ani na noc. Tahle neopatrnost se jim pořádně vymstila...

 Byla hluboká noc a paní Věru vzbudilo něco zvláštního. Nejprve si myslela, že se jí to zdá, ale čím déle vnímala zvuky, které se nesly až do ložnice, měla pocit, že slyší nějaké hlasy. Vůbec nechápala, co se děje a jen tak v bílé noční košili, s rozpuštěnými havraními vlasy opustila spícího manžela. Opatrně našlapovala bosýma nohama po měkkých kobercích směrem, odkud se nesly mužské hlasy. Potichoučku se plížila až do obývacího pokoje a vzápětí se celým domem rozléhal obrovský křik : "Tátóóó, táááááááátóóó!!!" Volala vyděšená paní Věra z plných plic, když uviděla sedět šest cizích chlapů na nové bílé sedačce, hrajících karty s cigaretou v ústech, v holínkách od hnoje mezi válejícími se lahvemi po podlaze. Ve stejný okamžik se lekli se i nezvaní hosté a překvapeně otočili hlavu směrem k bílé řvoucí postavě s rozcuchanými vlasy. "Sakra, chlapi, co tu děláte ?" Vyhrkl pan Hubáček, kterého probudilo volání manželky. "Co bysme tu asi dělali, poslali nás na ubytovnu, my jsme traktoristi,"odpověděl vagabund a típl vajgla do konferenčního stolečku. Postavil se a pátravým pohledem se rozhlížel kolem sebe. "No jo,ale tady nejste na statku, vlezli jste do soukromého domu," pokračoval Hubáček....