Moruše

Jedním z nejbohatších zdrojů vitaminů a dalších živin jsou různé druhy lesního ovoce, maliny, jahody, brusinky, ostružiny či borůvky. Vedle nich můžete zkusit i méně známé plody morušovníku. Moruše vypadají trochu jako ostružiny, ale vyznačují se jemnější a sladší chutí. Kde rostou a proč je zařadit do zdravého jídelníčku?

Morušovník je rozložitý strom, výjimečně keř, původně rostoucí v Asii, v oblasti subtropického až mírného pásma, odkud se rozšířil do dalších částí světa. Dříve se pěstoval pouze pro listy jakožto jediné potravy housenek bource morušového, z jejichž kokonů se vyrábělo přírodní hedvábí. 

Vzhledem, tvarem a velikostí moruše nejvíce připomínají ostružiny. Mohou mít různou barvu od bílé, přes světle růžovou a červenou až po temně fialovou a černou. Jejich chuť je sladká, téměř medová, sladkokyselá až mírně nakyslá. Sytě barevné a zralé moruše obsahují více rostlinných sloučenin a mají silnější antioxidační účinky než bezbarvé a nezralé plody.

Plody moruše dozrávají na konci července, v srpnu a září. Jsou velmi citlivé na převoz, proto je těžké sehnat čerstvé plody a častěji se prodávají moruše sušené na slunci, díky čemuž si uchovávají všechny prospěšné látky i zvýrazní jejich medovou chuť. 

Patří do stejné skupiny jako fíkovníky a chlebovníky a existuje více než 40 druhů. Stromům morušovníku se daří v teplejších oblastech s dostatkem slunce.

U nás jim nejvíce vyhovují slunné a teplé oblasti například takové, kde se pěstuje vinná réva, která má podobné pěstební potřeby. Zároveň se jedná o odolný strom, jenž vydrží mrazy až do –35 °C.

Na rozdíl od menších keřů našich malinovníků a ostružin, je morušovník velký a rozložitý strom vyžadující opravdu dostatek prostoru. Hodí se tedy spíše na velké zahrady, na které svítí slunce po celý den.

U nás se nejčastěji pěstuje:

• moruše bílá (Morus alba), 
• moruše černá (Morus nigra,
• moruše červená (Morus rubra),
• moruše převislá (pendulum),
• moruše zakrslá a další.

Nejmenší jsou černé morušovníky, které dorůstají do výšky až 10 metrů. Ty jsou také nejvíce teplomilné a rostou pomaleji. Daří se jim ve Středozemí, nížinách a vinařských oblastech. Bílé morušovníky dosahují výšky okolo 10 až 15 metrů a nejvyšší jsou morušovníky červené s výškou až ke 20 metrům. 

Další kultivary Moruše převislá (pendulum) a moruše zakrslá na zahradách vytváří krásné dekorace. Oblíbené jsou mezi pěstiteli morušovníky s kulovitou korunou (globulosa) a morušovníky keřovitého typu. Pomocí střihu a řezu z nich lze vytvořit nádherný živý plot. 

Jak morušovník pěstovat na vlastní zahradě

Základ úspěchu je dostatek prostoru, hodně slunce a hlinitopísčitá půda. Dbejte na to, aby měl kolem sebe volný přibližně pětimetrový okruh. Morušovníkům totiž vadí kořenový systém jiných rostlin.

Základní požadavky na pěstování:

• Stanoviště: výslunná a poloslunná stanoviště
• Množení: pomocí řízků, roubování i očkování semenáčku
• Zemina: výživnější, ale díky bohatému a hluboko kořenícímu kořenovému systému se spokojí i s chudší a kamenitou půdou
• Sadba: větší zahrady nebo otevřená prostranství

Vhodnější jsou místa dále od domu. Rozložité větve mohou zasahovat až k domu a zrající ovoce pak špiní fasády domů. Stromy bohatě kvetou a lákají hmyz, který se rád stěhuje i dovnitř domů. 

Nejvhodnější dobou pro výsadbu morušovníku je jaro nebo podzim. Než jej zasadíte do země, na několik hodin kořeny namočte do vody. Usnadní to jejich uchycení. Vedle mladého stromku postavte kůl, který mu poskytne oporu. V prvních letech růstu se doporučuje střechovité zkracování, později stačí prosvětlovací řez a starší stromy už se neprořezávají vůbec. 

První úrodu lze očekávat ve třetím až čtvrtém roce od výsadby. Strom kvete od května a ovoce postupně dozrává od konce července až do začátku září. Plody je třeba trhat nebo u velkých stromů sbírat ze země.