barjoha: Miluju takovéhle připomínky, díky za ni. Naše měly kroužek až od první třídy, ve školce mi ještě přišlo zbytečný je někam vozit. Ba ne, kecám, asi rok měly tancování, dokud je bavilo. Pak jsme to nechaly být. Od první třídy měly obě společného skauta a pak každá svůj kroužek. Většinou jsme platily jen pololetí, kdyby je to přestalo bavit. Měla jsem za to, že během půl roku si ujasní, jestli jo nebo ne a když ne, nemá cenu to lámat přes koleno. Ani mi nevadilo pomoct jim vyhledávat nové kroužky.
Problém byl ale v tom, že všechny jejich kamarádky měly pomalu skoro denně nějaký kroužek, tím pádem bylo těžké najít společný volný čas. Někdy jsem sice měla pocit, že se na mě ostatní matky koukají skrz prsty, že nenaplňuju harantům smysluplně jejich čas a nehraju si na šťastnou taxikářku, ale víceméně mi to bylo putna, protože dělám na směny a svého volného času si vážím natolik, že si ho nehodlám zabrat v rámci výčitků cizích lidí. Navíc si doteď pamatuju pohled kamarádky, když mi říkala: "Vám kroužky zaberou jen dva dny v týdnu? Vy se máte..."
tipynakazdyden: Ahojky, díky za milý komentář. Jsi rozumná máma, která myslí na své děti. DOBŘE, že jsi nevzala roli "štˇastné taxikářky" (super výraz). Děti tak rychle vyrostou, že nám nikdo nevrátí čas, který s nimi neprožíváme. Jsi skvělá! Přeji ti krásný večer! Blanka