milli: No a to je další věc. My měli na gymplu v prváku učitelku mladičkou, hned po škole. Krom klasické povinné četby (a i tam jsme měli poměrně volnou ruku), nám sepsala i seznam doporučené četby, a z toho chtěla myslím 3 nebo 4 knížky za rok.
Tam byly perly. Od "Mládí v hajzlu", přes "Hostující profesory" až k "Pan Kaplan má stále třídu rád". To pak všechny ty Eposy o Gilgamešovi a antické tragédie byly daleko snesitelnější.

Synova učitelka namísto toho uvízla někde v osmdesátých letech, protože v kvartě měli číst Chrám Matky Boží v Paříži. Na tomhle by si vylámal zuby i maturant, natož parta třináctiletých děcek. Od Huga jsem četla jenom Bídníky (Ubožáky), a to jen díky tomu, že jsem se zamilovala do muzikálu. Tohle je prostě vyšší dívčí... je to těžká literatura, místy nesrozumitelná, plná archaických obratů. Já to nezatracuju, jen si myslím, že to třináctiletý puberťák úplně nedocení, bude se otravovat a zafixuje si, že čtení je nuda. Viz všechny ty Babičky, Utrpení mladých Wertherů, Jiráskové atd.

Když jsem měla teď tu čest pančitelku vidět na kameře, docela syna lituju, protože to je teda materiál. On je z ní taky úplně nešťastnej, protože zatímco učitelka, kterou měli do tercie se jim fakt věnovala, dřela je (a jemu do docela vyhovovalo), tak tahle to má na salámu. A všichni ze třídy zpohodlněli. Já se děsím, že jestli budou mít tuhle soudružku do maturity, tak ten nás blbec neodmaturuje.
Jak já na profesory na gymplu nadávala, obě moje profesorky na češtinu byly výborné.
Trochu mi přijde, že se kolikrát učitel ani nesnaží, aby děti měly četbu rádi. A děti to berou jako jednu z věcí, která se dá "vočůrat".