Moje maminka má na krku devadesátku a takový věk přináší své neduhy. Nedávno někdo zvonil u dveří bytu v paneláku. S ohledem na vlastní bezpečnost otevřela a zajištěna řetízkem  pootevřela. Za dveřmi uviděla muže a povídá:" Milane, to jsi ty?" A v domnění, že je to zetˇ otevřela dveře dokořán. V hlavě se jí honila myšlenka, že mu dá rovnou k narozeninám přáníčko s penězi. " Pojdˇdál, proč stojíš před dveřmi? " Otočila se na muže, který ji dpověděl:  " Paní, ale já jdu jen na odečet vody...."

 ... aneb babička Máňa opět v akci

Jednoho dne se vraceli moji známí domů... z práce. Už při vstupu do chodby panelového domu zbystřili, neboť je do nosu uhodil nezvyklý zápach. "Fuj",řekla paní Hermanová svému manželovi. "No to snad není pravda, to

  Nikdy mě nenapadlo, že jméno může být důvodem až ke vzniku komické situace z následujícího příběhu. Opravdu se mi to stalo ještě dávno před "sametovou revolucí". V době, kdy nebyly mobily a když byl někdo majitelem pevné linky, měl skutečně štěstí. Způsob, jak sdělit aktuální a důležitou zprávu někomu blízkému, to byl vskutku někdy oříšek. A tady začíná můj příběh.

 Datum

Dnes je krásný slunečný den a zrzavý kocour Eda se rozvaluje na trávníku.

Plamínkovi

Je až neuvěřitelné, jak jsou některá příjmení až paradoxně přímo předurčena k tomu, aby významu slova dostála až do svého důsledku.

    Nejenže byl pan Plamínek u útvaru

Pan Pavlík se chystal do Brna na setkání s přáteli. Podle plánu, kdy alkohol poteče proudem, nechal auto raději v garáži. Rozhodl se, že na sraz pojede po mnoha letech autobusem. Těšil se jako malý kluk a plný očekávání ukládal věci a pivo v plechovkách do cestovní tašky.

Na autobusovém terminálu vyhledal číslo nástupiště, odkud autobus

                         Obrázek v notýsku jako správná forma hodnocení ?

 Každý prvňáček

Příběh mé spolužačky jsem musela z jejího profilu na Fb. prostě zkopírovat:  Poslední tři týdny vydaly za celý rok, snad už jsem si tu smůlu vybrala

 Moje snacha Vendy, je neuvěřitelně obětavý člověk. Nemohla si vybrat lepší povolání, než pracovat u záchranné služby.

Představte si, že cestou přes Václavské náměstí v Praze, potkala bezdomovce – to v dnešní době není nic mimořádného, ale tenhle muž ji oslovil: "Slečno, nemáte dvacet korun ?" Naše milá Vendy se s ním zastavila a