Čtení na každý den
Článek Čtenářská gramotnost dnešních dětí
Komentáře k článku: Čtenářská gramotnost dnešních dětí
barjoha: No, já nevím. Pocházím z čtenářské rodiny, čtení miluju, Choť jako kluk taky četl rád. Dětem jsem četla od malička (Krtka a potopu a Povídání o pejskovi a kočičce bych dala zpaměti ještě dnes) a Starší čte ráda, Mladší ne. Audioknihy ráda poslouchá dodnes (její nejoblíbenější je Zabiják Anders 
) na mluvený text se dovede soustředit líp než já, ale vzhledem k jejímu dys čtyřboji jí samotné čtení neláká. Kupujeme jí knížky s koňskou tematikou, preferujeme ty s většími písmenky, ale tu cestičku ke čtení si pořád ještě nenašla. Co nadělám 
tipynakazdyden: Ahojky, mám stejnou zkušenost. Starší syn miluje knihy a stále doplňuje vlastní knihovnu. Mladší vyrostl na třech knihách: Kubula a Kuba Kubikula, Mikuášovy prázdniny a Lovci mamutů. V pubertě se zamiloval do Pána prstenů-ještě dříve, než byl zfilmován. Už jej zasáhlo kouzlo počítačů a kniha mu nic neříkala. Mluvené i loutkové pohádky byly u nás na denním pořádku - ale lásku ke knihám nikdy neměl. Jste rodinka na jedničku s hvězdičkou - hezky se tvé povídání čte! Přeji hezký večer a moc díky za komentář! Blanka
barjoha: Děkuju za pochvalu, ale někdy mám spíš pocit, že by si na nás pěkně smlsla sociálka. Však si dovedeš představit, že se vším se taky nechlubím
Kubu Kubulu a Mikuláše jsem taky milovala, vidíš, toho bych mohla Starší přihrát. Bavil jí Poseroutka, Mikuláš má podle mého názoru inteligentnější humor. Díky za tip.
Víš, není to tak, že by Mladší neměla ráda knížky - na fotopublikace s koňmi jí nesmíme sáhnout. Jen je prostě nerada čte 
tipynakazdyden: Ahojky, takovou péči o děti, jakou preferuješ, by "sociálka" dávala za příklad! Hezký den! Blanka
milli: Synovi je 15. Bojujeme s tím od malinka. Jediné, co je schopen jakž takž přečíst jsou encyklopedie (a to ještě jen, pokud se to týká něčeho, co ho zajímá), a pak knížky z edice děsivá věda, děsivé dějiny. Ani komiksy ho nijak nezaujaly.
Takže četbu do školy fláká, stahuje si obsahy děl na internetu, občas přijde za poradu za mnou (protože já většinu povinné četby přečetla), ale žádná sláva.
Pokud to není řachanda typu Pan Kaplan má třídu rád, tak ho u toho prostě neudržím.
Snad k tomu časem dospěje. Já i manželka jsme knihomolové, on tak maximálně audioknihy.
Mladší ještě číst neumí, písmenka zná, ale vyloženě aby něco přečetla, to ani omylem. Ono to ty děti z waldorfského vzdělávání mají trochu jinak. Takže snad se k tomu dopracujeme časem.
blanka: Ahoj Milli, nejhorší je povinná četba na základce.Dobrou knihu tvůj syn časem najde ve tvé knihovně 😀
milli: No a to je další věc. My měli na gymplu v prváku učitelku mladičkou, hned po škole. Krom klasické povinné četby (a i tam jsme měli poměrně volnou ruku), nám sepsala i seznam doporučené četby, a z toho chtěla myslím 3 nebo 4 knížky za rok.
Tam byly perly. Od "Mládí v hajzlu", přes "Hostující profesory" až k "Pan Kaplan má stále třídu rád". To pak všechny ty Eposy o Gilgamešovi a antické tragédie byly daleko snesitelnější.
Synova učitelka namísto toho uvízla někde v osmdesátých letech, protože v kvartě měli číst Chrám Matky Boží v Paříži. Na tomhle by si vylámal zuby i maturant, natož parta třináctiletých děcek. Od Huga jsem četla jenom Bídníky (Ubožáky), a to jen díky tomu, že jsem se zamilovala do muzikálu. Tohle je prostě vyšší dívčí... je to těžká literatura, místy nesrozumitelná, plná archaických obratů. Já to nezatracuju, jen si myslím, že to třináctiletý puberťák úplně nedocení, bude se otravovat a zafixuje si, že čtení je nuda. Viz všechny ty Babičky, Utrpení mladých Wertherů, Jiráskové atd.
Když jsem měla teď tu čest pančitelku vidět na kameře, docela syna lituju, protože to je teda materiál. On je z ní taky úplně nešťastnej, protože zatímco učitelka, kterou měli do tercie se jim fakt věnovala, dřela je (a jemu do docela vyhovovalo), tak tahle to má na salámu. A všichni ze třídy zpohodlněli. Já se děsím, že jestli budou mít tuhle soudružku do maturity, tak ten nás blbec neodmaturuje.
Jak já na profesory na gymplu nadávala, obě moje profesorky na češtinu byly výborné.
Trochu mi přijde, že se kolikrát učitel ani nesnaží, aby děti měly četbu rádi. A děti to berou jako jednu z věcí, která se dá "vočůrat".
blanka: Osobnost pedagoga žáky ovlivní, jestli získají k předmětu vztah. A taková "Nána" většinu žáků odradí.
myfantasyworld: Rodče nám četli od dětsvtí pořád, já jsem se naučila číst dobře docela brzy a pak jsem četla knihy sama, zůstalo mi to dodnes. Nejstarší sestra také hodně četla (a občas něco přečte i teď, i když má méně času). Další dva starší sourozenci nečtou vůbec, ale dětem pohádky klidně přečtou.
A moji mladší bráchové, o těch ani nemluvím a to jim rodiče také četli, přitom u čtení ani jeden nezůstal. Ale číst uměli oba dobře, to nejmladěší brácha nechápal, že ještě na druhém stupni ZŠ někteří nečetli zrovna moc dobře číst.