Kanál byl stavěn firmou

 Kanadskými žertíky okořeněné vzpomínky na skvělá studentská léta nikdy nezmizí z paměti a stále se mi vrací. Rozhodně nezapomenu, jak jsme koupily ošklivé lodičky pro spolužačku Renátu. Žertík vznikl docela nevinně a nečekaně cestou z výtvarky, kdy jsme se s Jindrou a Věrkou procházely ulicemi města.

  Manželé Hubáčkovi bydleli na konci vesnice v bývalém hostinci, kterému se říkalo "Spálená hospoda". Vytvořit ze zchátralého objektu krásný a útulný domov je stálo nemálo úsilí a především spoustu financí. Velkou pýchou paní Věry byla zahrada v anglickém stylu se spoustou různobarevných růží.I když bydleli na samotě, nezamykali a to ani na noc. Tahle neopatrnost se

 Moje maminka má na krku devadesátku a takový věk přináší své neduhy. Nedávno někdo zvonil u dveří bytu v paneláku. S ohledem na vlastní bezpečnost otevřela a zajištěna řetízkem  pootevřela. Za dveřmi uviděla muže a povídá:" Milane, to jsi ty?" A v domnění, že je to zetˇ otevřela dveře dokořán. V hlavě se jí honila myšlenka, že mu dá rovnou k narozeninám přáníčko s penězi. " Pojdˇdál, proč stojíš před dveřmi? " Otočila se na muže, který ji dpověděl:  " Paní, ale já jdu jen na odečet vody...."

 ... aneb babička Máňa opět v akci

Jednoho dne se vraceli moji známí domů... z práce. Už při vstupu do chodby panelového domu zbystřili, neboť je do nosu uhodil nezvyklý zápach. "Fuj",řekla paní Hermanová svému manželovi. "No to snad není pravda, to

  Nikdy mě nenapadlo, že jméno může být důvodem až ke vzniku komické situace z následujícího příběhu. Opravdu se mi to stalo ještě dávno před "sametovou revolucí". V době, kdy nebyly mobily a když byl někdo majitelem pevné linky, měl skutečně štěstí. Způsob, jak sdělit aktuální a důležitou zprávu někomu blízkému, to byl vskutku někdy oříšek. A tady začíná můj příběh.

 Datum